Reakce na recenzi:

Voytus - @ 25.11.2008

Album z roku 1982, sestava téměř totožná (!) s tou z alba předchozího, jen Aireyho u kláves vystřídal David Rosenthal.
A co že tu vlastně máme?
Povinnou vypalovačku s kytarovou 'barokní' vsuvkou a se sóly klávesáka a kytaristy, kdy se oba totálně utrnou z řetězu.
Popovou singlovku Stone cold (nápadně připomíná pozdější postupy ze Slaves and masters od Deep Purple).
O něco našlápější Bring on the night nebo Power, kde se Ritchie blýskne sóly a Rondinelli alespoň místy potrápí dvojšlapku. Věřím, že na stadiónech to muselo v refrénu bouřit.
Z dalších písní toho ale už moc neutkví. Dobře odvedená práce, pečlivá produkce, ale málo skutečně nosných nápadů, všechno je tu dost prvoplánovité a předpokládatelné.
Pokus ukončit desku epičtější skladbou ve stylu starších desek se též moc nevydařil - základní kytarový motiv až moc okatě připomíná Stargazera. Turner je tu sice dobrý, ale bezvýrazný doprovod jeho zpěv nezachrání.
Kapele (Blackmoreovi především) dochází invence a nápady, zřejmě nejslabší deska Rainbow.