Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 17.02.2010

Po nikterak kvalitní desce Difficult to Cure tu máme další počin osmdesátkové sestavy Rainbow. Už samotný obal ve mě vzbuzuje nepříliš povzbudivé nálady, přijde mi takový neurvalý, neuhlazený - k instrumentálně vždy nabušeným Rainbow mi ani trošku nesedí. Ale to by ještě nemuselo nic znamenat, hlavní je přece obsah.

Otvírák chlapcům dopadl podobně jako při minulém pokusu. Death Alley Driver opět není vůbec špatná písnička, náhodou šlape jako hodinky a mohla by to být prvotřídní hardrocková jízda...nebýt Turnera a jeho unylého hlásku, který se sice snaží seč může, ale zpěv v jeho podání prostě nemá grády. Stone Cold je slaďáček, který bych si pustil tak možná v neděli po obědě ke kafíčku - dobře by se mi při něm usínalo, což je asi jeho jediný klad.

Na druhou stranu zase musím vyzdvihnout perfektní vypalovačku Power - ta se Blackmorovi a spol. hodně povedla a je pro mě tím nejlepším, co je na Straight Between The Eyes ke slyšení. Stejně tak se dobře poslouchá i Bring on the Night, které by ale určitě slušelo ubrat synťáků a přidat pořádně nabroušené kytary.

Z dalších písniček stojí za zmínku asi už jen závěrečná Eyes Of Fire. Dovedu si totiž naprosto živě představit Ritchieho, jak si říká: "Hm, nebylo by špatný mít na téhle desce něco jako Gates of Babylon nebo Stargazer..." Jenže chyba lávky, s totálně civilně znějícím Turnerem u mikrofonu by tajemně krásnou atmosféru zmíněných skladeb nevykouzlil ani David Copperfield. Je to spíše jen takový úsměvný pokus, jak by Rainbow mohli znít, kdyby u nich Turner působil od začátku.

Takže suma sumárum - oproti Difficult to Cure nic převratného. Staré bolesti (nevýrazný zpěvák a bubeník) přetrvaly, žádné nové se naštěstí neobjevily. Dva songy stojí za opakovaný poslech, zbytek mi podezřele evokuje myšlenku, že pan Blackmore tu začal úmyslně parodovat sebe sama...