Reakce na recenzi:

palg - @ 23.12.2009

Po opuštění Deep Purple dal Ritchie dohromady novou krev muzikantu na čele se Skotem Doogie Whitem, který je dalo by se říci klonem mezi Diem a Turnerem, co se hlasu týče. Album šlape hardrockovým tempem od začátku až do konce.
Otvíračka Wolf To the Moon, ze které je cítit energie, uvolněnost. Too Late For Tears, Slabší kousky Cold Hearted Woman, či Stand And Fight. Skladba Stand and Fight mě připadá, jako kdyby byla vypuštěna od Deep Purple s posledního alba s Blackym. Na albu jsou také dva slaďáky - klenoty, Hunting Humans, či božská Ariel. Black Masquerade by se dala říci, že je nejrychlejší song z albumu. Z textu této skladby vychází i název alba. Dále nasleduje slabší kousek Silence. Na konci alba se nacházejí dva covery - Hall Of The Mountain king a tak isto i na prvním albu Still I'm Sad. Symbolicky ukončenou, předznamenající konec Rainbow.