Reakce na recenzi:

Pegas - @ 12.11.2016

Recenze je z roku 2002, ale pro mě to stále je pořádná pecka.
----------
Letos 8. března uplynulo dvacet let od vydání debutové desky tzv. superskupiny Asia, jejíž nečekaný úspěch zaskočil jak hudební fandy, tak i samotnou kapelu. Konec sedmdesátých let znamenal zároveň také konec období rozkvětu artrocku. Nejen tato skutečnost, ale i další okolnosti, jako přemítání jakým směrem se dál ubírat a také neshody mezi muzikantskými osobnostmi v jednotlivých kapelách vedly k odchodu některých členů a k vlastnímu pokoušení úspěchu. Pro nás jsou v tuto chvíli důležitá čtyři jména - baskytarista a hlavní zpěvák John Wetton (King Crimson, Roxy Music, UK), kytarista Steve Howe (Yes), bubeník Carl Palmer (ELP) a klávesista Geoff Downes (Yes, The Buggles), kteří založili novou formaci Asia.
Netrvalo dlouho a v roce 1982 vydali svou bezejmennou prvotinu, která se dodnes řadí k nejúspěšnějším debutům hudebních dějin. Při pohledu na předchozí působení zúčastněných muzikantů by se daly očekávat opět náročné a rozsáhlé kompozice, skutečnost je však jinde, neboť Asia se vydala poprockovou cestou a přinesla třičtvrtě hodiny lehce zapamatovatelných a vyšperkovaných melodií, vrstvených vokálů a sborových refrénů v čele s dvojicí singlů Heat Of The Moment a Only Time Will Tell - zkrátka vzorový příklad stylu AOR. Instrumentální zručnost se však přes jednodušší přístup k písním nevytratila a sólové výstupy jsou šikovně ukryté a tak si málo pozorný posluchač ani nevšimne např. výtečného Palmerova sóla na bicí ve Wildest Dreams. Vyzdvihnout však nějaký hit z celé desky je nemožné, protože všech devět kousků je na velmi vysoké úrovni, obsahuje potřebné výše uvedené elementy a rozhodně stojí za poslech. Nepochybuji o tom, že toto album je ve sbírce většiny příznivců kvalitního rocku a určitě nezahálí pod vrstvou prachu.