Reakce na recenzi:

Akana - @ 23.09.2014

Třicátá osmá vteřina téhle desky je asi opravdu tím nejžhavějším kandidátem na zrození heavy metalu (kam pak ale umístit jeho početí?). Chvíle, kdy se za varovného vyzvánění vynoří z mlžných slatin a deště jako zjevení osudový Iommiho riff, přibíjí k zemi i po těch letech. Umím si představit, že zástupům přimrazených rockových fandů tenkrát právě došlo, že tohle je přesně to, nač čekali. Ne každý byl muzikant, aby docenil dvacetiminutové virtuózní jamování, ne každý absolvent uměleckých škol, aby se zušlechťoval poslechem artrockových kompozic, a ubývalo i těch, kteří ještě věřili v květinové ideály. Naopak spousta posluchačů měla ráda hlučnou a drsnou zábavu, horrory a tajemno a těm Black Sabbath kápli do noty.

To, že začínali jako bluesrocková banda, dosvědčuje na debutu hlavně druhá strana, kde došlo na předělávku Evil Woman skupiny Crow a Warning Aynsleyho Dunbara, případně i Ozzyho foukačka v písni The Wizard. I tyhle pasáže ale skupina pojala zcela po svém, vykašlala se na hledání pravého bluesového feelingu a soustředila se na údernost, tvrdost a přímočarost. První strana je pak jeden velký metalový kánon, jehož architektem je zejména Tony Iommi. Jeho bohatýrské kytarové riffy nejsou tak sofistikované jako u Jimmyho Page, charakterizuje je spíš jakási barbarská neotesanost a hrubozrnnost a jejich geniální jednoduchost a chytlavost by se dala vyvažovat zlatem. Black Sabbath, The Wizard, Behind the Wall of Sleep i N.I.B. přesně takovými oplývají. V poslední jmenované pak naříkavý vokál Ozzyho Osbourna základní riff ve verzích ještě kopíruje, což kapela později zopakovala třeba v Iron Manovi.

Typickými se stávají i časté rytmické změny, ale instrumentální zručnost není tím, čím by Black Sabbath chtěli oslňovat. Jejich síla je v hrubé práci, v povýšení lehce kýčovité zábavy na srdcařskou záležitost. Kdyby zůstali věrní svým bluesrockovým kořenům, byli by z nich pravděpodobně zapomenutí, bezejmenní dělníci žánru. Tím, že všemu, co se podle dobových arbitrů vkusu "patří", ukázali prostředník, a stáli si pevně za svou proletářskou nestrojeností a v dobrém slova smyslu diletantismem, otevřeli v rockovém světě dveře, kterými brzy začaly proudit davy stejně tvrdohlavých mániček a proudí jimi dodnes.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz