EasyRocker - @ 31.10.2011 | #

I na pětatřiceti minutách předvedli Black Sabbath na rok 1971 skutečně zničující explozi. Už úvodní asfaltovitý riff klasiky Sweet Leaf napoví, o čem to celé bude - enormně temný, zahuštěný kytarový zvuk, do toho parádně proplouvající baskytara - slyš třeba hned druhou, přece jen přímočařejší a hitovější After Forever. Krátká instrumentálka Embryo je předzvěstí dalšího zničujícího metalového uragánu, když v Children of the Grave Iommi vybalí jakoby nic další tuny těžkých riffů. Druhou instrumentálkou je klasicizující Orchid, otevírající cestu dusajícímu riffu další poněkud opomíjené, ale excelentní Lord of This World. Solitude je pak nádherným výletem kamsi zcela mimo, zdá se, že pokračuje přesně tam, kde Planet Caravan skončila. Další z řady nezapomenutelných experimentů na prvních deskách kapely. Into the Void je pak dalším dokonalým Iommiho riffostrojem a esencí všeho, co se mi na Master of Reality tak líbí. Sevřenější, temnější desku až kapela nenatočila, a jsem za tenhle lexikon kytarového riffu rád. Ať chci, jak chci, nenacházím tady slabší místo. Znovu za plný počet.

Cossack @ 03.11.2011 10:04:10 | #
I já mám tohle album moc rád (podobně jako ostatní z první šestice), spolu s debutem možná malinko raději...

Jen poznámka k Rockerově zmínce o vinylech:
Na LP vleze v pohodě bezmála 60 minut hudby, takže o nějakém omezení nemůže být řeč! Navíc, možnost dvojdesek existovala (a byla využívána) i tehdy...
Takže o tom to není. ;-)