Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 24.07.2007

No, upřímně jsem na tom podobně, jako u prvního alba, zjišťuju, že je pro mě mnohem těžší psát o Kate Bush, než třeba o Genesis. Mé poděkování patří Bohumilovi, díky jehož informaci za prvé nemohu než souhlasit, že obě alba klidně mohla vyjít najednou a nic by se nestalo, za druhé jsem se dozvěděl, že Lionheart kritika ztrhala a za třetí nebýt jeho, nemohlo by nikdy vzniknout toto, poměrně dlouhé, souvětí.

První věc, která mě nadzvedává, je Wow, výborná skladba, s měnící se atmosférou, od zasněné, křehké, komorní s piánem, po rockový, chytlavý refrén a nad tím vším hlásek jako konipásek, jak už jsem psal, to je buď láska na první poslech nebo zatracení .

A následuje další výborná rocková (rocková Lothiane) věc Don´t Push Your Foot On The Heartbreak, zejména v refrénu to je fakt odvaz. No a pak je zklidnění, Oh england My Lionheart, moje oblíbená skladba, kterou – nekecám – jsem si notoval i přesto, že jsem jí snad dvacet let neslyšel, nějak se mi usadila v hlavě a já si nedokážu vysvětlit, proč právě ona.

Je to opravdu velmi podobné první desce, stejně krátké, tří, čtyřminutové, hudební minipříběhy a já bych rád nakousl něco, co dokousnu při psaní o Never For Ever, pokud se k němu dostanu. Je to už mnohokrát zde, nejen mnou zmiňované pravidlo, že to, co člověk zná dlouho a dobře a má s tím spojené určité příjemné vzpomínky, se mu zdá a bude zdát asi i po letech vynikající. Platí to i o Lionheart, který, ač skutečně hodně podobný Kick Inside, znám déle a tudíž ho mám raději. Jinými slovy, je lepší. Objektivně :-)