Gattolino - @ 27.07.2013 | #

Slider (a i následný Tanx) je bezesporu deska vrcholná, deska bolanománie a strhujících superhitů. Singly Metal Guru, Telegram Sam, Children of the Revolution nebo Solid Gold and Easy Action rvou řebříčky hitparád, ale něco v sobě jakoby nese příchuť rychlého rozkvětu a vadnutí, polibek předčasného odkvětu neočekávané zlaté orchideje.
Electric Warrior byl zjevením, deska až nepřirozeně dokonalá, která se zlatým písmem zapsala mezi rockové legendy. Jak pokračovat z vrcholu dál?
Tady se posluchač (můj subjektivní názor), neubrání pocitu občasné těžby už odkrytého ložiska, byť těžby šťastné a plodné. Aranže už nejsou tak rafinované a úsporné, samozřejmě skladby jsou krásné a navazují na to nejlepší, co "zkrácení" T.Rex započali. Blues a rock n´roll se stávají hlavním tématem, a což je pochvalné, v bolanovském pojetí naprosto nezaměnitelným rukopisem. Povrchnější, sloganovitá témata v textech však začínají více prosakovat. Nicneříkajícího "jé jé jé, nebo "uh uh" je tu občas více, než je jako koření vhodné. Občas se nemohu zbavit pocitu, že se tu bezuzdně čerpá ze studnice, která má bohužel své dno a své limity.
Celkově je album výborné, jiskří energií a vzrušuje.
Úsečná kytara v Cadillacu je třeba excelentní, rozdováděná Buick Mackane je takřka kosmicky naléhavá, Baby Strange pěkně šlape jako nově korunovaná bolanovská klasika se vším všudy, co nový sound přinesl, zato balady mám pocit spíše váznou a sázka "na jistotu" nijak nevadí, naopak. Zato zprominutím přibuzlé sborečky v Main Manovi fakt vyvolají pár nemilých otázek.
Celkové hodnocení? Naprostá klasika!

Michálek @ 27.07.2013 10:41:48 | #
Díky tvým recenzím jsem se po nějakém čase opět dostal k T.Rex. Marc Bolan byl ve své době, tj. začátkem 70 let zcela jedinečný zjev, který svůj talent dokázal přetavit do nesmrtelného díla. Z klasického písničkáře éry Woodstocku se našel ve hře na el. kytaru a jeho alba Electric Warrior a The Slider jsou si velmi podobná, jak zvukem, tak i stylem komponování jednotlivých skladeb. Původně jsem se více klonil k EW a Slider mi připadal už jen jako mladší brácha, ale nyní musím přiznat, že jsem svůj názor musel poněkud pozměnit. The Slider je rovněž VYNIKAJÍCÍ album, se spoustou hitů, které však obstojí i po 40 letech. Nejsou to tedy hity v tom základním slova smyslu, nýbrž do skály vytesaná díla, která osloví posluchače i po desetiletích. Krásné kytarové rify, výborně zakomponované smyčce, jedinečné Marcovo hlasové vibráto, koho tohle alespoň trochu neosloví? V jednom rozhlasovém interview Marc překvapivě přiznává, že sám v podstatě nechápe, co na jeho muzice je tak přitažlivé, ale že lidem dává to, co chtějí, a ono to slušně vynáší. Toto album je toho zřejmě důkazem - udržuje vysokou laťku EW a my máme štěstí, že písně v těchto dvou albech nás mohou dodnes inspirovat.