TomKas - @ 17.03.2011 | #

Face The Music je svým způsobem pro E.L.O. přelomová deska. Pravda, nedosáhla takového komerčního úspěchu jako následující A New World Record, za to zde můžeme asi naposledy vypozorovat prvky jisté progrese a chuti trochu si zaexperimentovat, což se o albech následujících už jednoznačně říct nedá.

V roce 1975 se sestava E.L.O. na delší dobu ustálila na dnes již legendární lineup Lynne - Bevan - Tandy, Groucutt - Kaminsi - McDowell - Gale. Právě příchod baskytaristky a zpěváka Kellyho Groucutta byl pro kapelu přínosem, což se nakonec potvrdilo v následujících letech, protože jeho background vocal se stal kromě Lynnova autorského rukopisu dalším ze zakládních rozlišovacích atributů E.L.O.

Hned úvodní struhující intrumentálka s poněkud hororovým úvodem nazvaná Fire On High stojí za opakovaný poslech. Ze silných momentů alba je pak jistě zapotřebí zmínit singlovky Evil Woman a Strange Magic. Lynnův velmi dobře vytříbený smysl pro melodii je zcela zřejmý i v baladické Waterfall nebo nádherné One Summer Dream.
Poker je zase divoká gamblerská jízda, na E.L.O. poněkud neobvyklá.

Album Face The Music je velmi zdařilým počinem a následující desky jen potvrdily, že Jeff Lynne si se svým orchestrem na elektriku našlápnul na správnou cestu.

TomKas @ 18.03.2011 09:05:30 | #
Díky za reakci.
Mě také nevadí, že se jistá progresivita z E.L.O. postupně vytratila. Je to přesně jak píšeš. Oni dělali hlavně velmi kvalitní rok-pop. Holt, Jeff Lynne je skutečný talent. Ne nadarmo to dotáhl až ke spolupráci s takovými esy, jako byli nebo jsou George Harrison, Paul McCartney, Ringo Starr, Tom Petty, Roy Orbison, Bob Dylan,...
... a tak bych mohl pokračovat dál a dál :-)
Já jsem na E.L.O. vyrůstal a dodnes mám všechna jejich alba.