Reakce na recenzi:

TomKas - @ 24.04.2011

Zřejmě komerčně nejúspěšnější album E.L.O. Discovery mám rád, ale mám zásadní problém s tím, že většina písniček je neustále dokola ohrávána v rádiích a tak se snadno oposlouchají. To je paradoxně měřítko úspěchu, za který se svým způsobem platí, alespoň tedy v mém případě.
V poměrně redukované sestavě pod taktovkou Jeffa Lynna vzniklo hitově nesmírně ambiciózní album, na kterém se smyčcovými aranžemi vypomáhal legendární Louis Clark.
Úvodní Shine A Little Love asi netřeba představovat stejně jako Confusion, jehož základ byl postaven na zvonících rejstřících tehdy inovátorského syntezátoru CS-80 YAMAHA. Pomalá Need Her Love je odpočinková "uspávačka", kterou v zápětí vystřídají zápisky z diáře Horáce Wimpa se zdařile sekundujícím vocoderem.
Velký hit Last Train To London většinou přeskakuji z důvodu, že jej znám i pozpátku (díky rádiu). Za to Midnight Blue považuju za ztracenou perlu, která je poněkud neprávem zastíněna ostatními hitovkami. Divokou jízdu v On The Run pak můžeme vydýchat v pomalé a pohodové Wishing. Závěr alba patří megahitu Don't Bring Me Down, se kterým mám ale podobný problém jako v případě Last Train To London.

Po mimořádně úspěšných titulech A New World Record a Out Of The Blue přišlo E.L.O. s novým, mimořádně úspěšným albem, které právem patří do zlatého fondu jejich diskografie.
Přesto budu tentokrát hodnotit třemi hvězdičkami. Není to proto, že by se mi album líbilo méně než ostatní desky, ale vzhledem k velké profláklosti téměř všech písniček jej jednoduše poslouchám méně často.