Reakce na recenzi:

Voytus - @ 17.02.2008

Kdyby mi někdo v roce 1968 pustil toto album, asi bych netipnul, že tahle parta vydrží pohromadě dalších čtyřicet let a bude patřit ke kapelám, které budou mít výrazný vliv na hudbu.
Debut Jethro Tull je ve znamení jazz/blues, tehdejší módní psychedelii tu nenajdete. Autorsky převažují Anderson a Abrahams, najdou se i covery - Serenade to a cuckoo od Rahsaana Rolanda Kirka a tradicionál Cat's squirrel.
Je ale znát, že Abrahams s Andersonem se zde místy trochu 'perou'. Myslím si, že kdyby Abrahams v Jethro Tull zůstal, zůstali by i oni u tohoto stylu a neprosadili by se v tak velké míře.
Abrahams je výborný jazz/bluesový kytarista a je znát, že i rytmice Bunker - Cornick tento způsob hraní sedí.
Anderson v době natáčení hrál na flétnu údajně teprve půl roku, což při poslechu překvapí. Využívá tento nástroj jinak, než třeba David Jackson u VDGG. Dokonce pod kytarovými sóly vytváří na vyloženě sólový nástroj doprovody. Krom toho přispěl i foukačkou a pianem,a samozřejmě zpěvem, o který se dělí s Abrahamsem. Aranže dechů v Move on alone napsal David Palmer, který zůstane dlouholetým spolupracovníkem, až se nakonec připojí jako stálý člen v letech 1976 - 1979. Píseň mi ale na albu sedí stejně jako I'm glad na Beefheartově debutu - moc 'hitová':-)
Po natáčení odchází Abrahams, protože Andersonův vliv převáží a až na pár vyjímek zůstane Anderson výhradním autorem kapely, který na nějaká žánrová omezení nehledí.
Jako debut zdařilé, ale jak jsem napsal v úvodu, těžko odhadnout, čeho by tahle parta mohla být schopna.
Jo a nejoblíbenější song? Asi Beggar's farm se zlověstným riffem a mezihrou, která je nějakým záhadným způsobem držená na uzdě, aby se při sólování všech zůčastněných nerozsypala. A hned po ní blues Some day the sun won't shine on you, kterou hrají dodnes.