Reakce na recenzi:

kneekal - @ 04.09.2007

Roy Wood mává svým plnovousem do rytmu a retro rock and rollová dechovka se rozjíždí.

Introducing Eddy & The Falcons není taková šílená smršť, jako předchozí Wizzard Brew, ale některé její prvky přejímá. Především jde o starý dobrý rock and rollový rytmus, který podkládá hromadou smyčců a kde je velký prostor pro exhibice kytary a piana.

Někdo by možná mohl nabídnout, že Wood zde pouze vykrádá dávno použité postupy Chucka Berryho z 50.let či přebírá osvědčený cajdákový feeling sladkých tenorů té doby, ale to bychom Wizzard křivdili. Wizzard zní totiž velmi svébytně a i když se to všechno tváří hrozně vážně, tak někdy uvnitř té vší retroaktivity cítím mohutný čarodějův smích. :)

Nástrojové osazení je výtečné a obzvlášť klavír dovede rozpoutat hotovou klávesovou horskou dráhu. Mohutný "spectorovský" zvuk je u Wooda samozřejmostí, takže se rozhodně nedá říct, že by deska měla nějaká bíla místa. Spíš mám občas pocit, že mě to množství dechů i přes reproduktor přizabije. :)

Dvojka od Wizzardů není žádné přelomové dílo, ale spíše velmi chytře udělaná pohodová deska těžící z odkazu 50.let a počátku 60. let způsobem velmi půvabným. Chcete-li zlepšit náladu, dát si do repráků něco příjemně uhánějícího, tak s Introducing Eddy & The Falcons rozhodně nemůžete šlápnout vedle.

***

P.S. Zajímavé bonusy. Taková Nixture, které vládne flétna, zní hodně newizzardovsky. Ale u Wooda se holt téměř vždy dočkáte nějakého toho překvapení.