Reakce na recenzi:

horyna - @ 12.04.2016

Parádní blues rock se srazil s doznívajícími šedesátými léty a dal vzniknout zcela originálně pojaté fošně Stand up. Alespoň takto nějak vnímám začátek tohoto Tull-ovského alba, které s přibývajícím časem přeci jenom dostává zřetelnější kontury jejich stylu, jež už klepe na dveře a po příchodu Martina Barreho plně vykrystalizuje na dalším albu.
Folk rock je už prakticky citit v mnoha momentech, mistrně naroubované fragmenty jazzu a klasiky spolu vytvářejí to pravé jiskření a pnutí skladeb samotných. Navíc zvukový kabát odkazuje kamsi do staré anglie a má velký vliv na posluchačovu obrazotvornost.

Silně bluesově pojaté A New Day Yesterday- dodává foukací harmonika a "stařičký" riff to správné aroma, aby se s perkusemi v Jeffrey Goes To Leicester Square- posluchač naladil na "novější tvář" kapely. Anderson, Cornick+Bach=perla a lahůdka z největších, osvěžení v tom nejlepším slova smyslu. K nejoblíbenějším trackům řadím Back To The Family- pro svou parádně historickou atmosféru. V šesté Nothing Is Easy- slyším všechny poznávací znaky pozdějších Tullů v pěkně svižném a originálním balení, dynamiku dodává pestrá hra na bicí a štípající sóla. Fat Man- žnoucí perkuce i Barreho mandolína se zasluhují o punc jedinečnosti této písně. Další, aromaticky folková We Used To Know- je postavena na uhrančivém Andersonově vokálu, pěkné kytarové melodii a flétnových výpadech, Barreho dlouhé a oduševnělé kytarové sólo podtrhuje jedinečnost písně. Renesančně pojatý flétnový začátek, očistné krásy Reasons For Waiting se snoubí s příjemnou recitací "staroanglické" písně čistě intonujícího Andersona, sekundující Barre opět předvádí jak přesně dokáže vystihnout zájmy pana kapelníka. Ve flétnové melodii se připojuje orchestrální složka a konečná stavba písně je mistrovsky dokonána.

Desku mám doma teprve pár dnů, její obliba od úvodního poslechu je zřejmá a rostoucí, pánům se podařilo nahrát skutečně nezávislý a samostatně stojící klenot, jež nemá v jejich katalogu sobě podobného.