Balů - @ 06.08.2016 | #

V mé recenzi nebudu rozebírat jednotlivé skladby. Hudbu J.T. jsem vždy vnímal v rámci alba jako celek a není důležité, zda jsou na desce nějaké 'hity¨. O tom jejich hudba není.
Rok 1971.
Jsem v 1. ročníku střední školy, ale vstřebávám hlavně tu úžasnou hudbu přicházející ze Spojeného království.
Již jsem znal singl Locomotiv Breath/ Hymn 43 a těšil se na poslech této aktuální novinky.
Musím přiznat, že Aqualung mne uchvátil svým mixem folku, hard rocku a osobitého Andersonova přístupu ke skládání ale i prezentaci jeho hudby.
V muzice J.T. se vedle úžasné flétny a hlasu I.Andersona dostala do popředí hardrocková kytara Martina Barra. Jednotlivé skladby mají hodně barevná aranžmá s využitím různých klávesových nástrojů, zejména klavíru. Nálady se stále proměňují a najednou je tu Wind up a tím konec úžasné desky.
Je to další skvělý titul v jejich vývoji, který byl v sedmdesátých letech až neskutečný. Všechna alba včetně Stormwatch mají originální kvalitu a přitom je každé trochu jiné.
Aqualung je deska, která v USA vzbudila stejné nadšení jako alba Led Zeppelin a udělala z J.T. světový fenomén.
Mé nadšení z jejich hudby mne pohánělo k hledání dalších titulů a ejhle na pražské burze Na Petříně ( tehdy ) jsem koupil zcela nové This was. Další porci jejich skvělé hudby.

Agualung je jedním z vrcholů jejich tvorby a tak to cítím i po 45 letech.
A se zvoláním Hej Aqualung... dávám 5 hvězdiček.

Je to má první recenze, tak snad někoho osloví.

Snake @ 17.08.2016 09:26:47 | #
Netuším, jestli byl Anderson vůbec prvním rockovým hudebníkem se šprajcnou, ale každopádně ji proslavil a inspiroval celou řadu následovníků. Myslím, že začátkem sedmdesátých let bylo najednou těch kapel s příčnou flétnou víc, než dost. Podobně bylo to i s Genesis, Emersonem, nebo Hendrixem, jejichž příkladu následovala celý zástup skupin i jednotlivců.

Pro spoustu mladých hudebníků byl tím hlavním spouštěčem zážitek spojený s hudbou, ať už to byla návštěva rockového koncertu, nebo poslech prvního rockového alba. Většina těch kluků vzala do ruky hudební nástroje hlavně proto, že se chtěla připodobnit, nebo vyrovnat svým vzorům. Spoustu jich začínalo hraním převzatých věcí a teprve potom, co získali nějaké zkušenosti a hráčské dovednosti byli schopni přijít s něčím vlastním, neokoukaným a originálním. Těch opravdových performátorů, kteří byli již od debutového alba naprosto sví a jejich nahrávky staly se milníky žánru zase tolik není...

Antonyho věta, že "kopírování je jeden z principů vývoje hudby" zní možná moc tvrdě, ale myslím, že má pravdu. (však tu svoji myšlenku hned v následující větě celkem srozumitelně vysvětlil)

Ne, nedělám nikomu mluvčího. Připojil jsem jenom svůj názor. Z podobných a celkem zbytečných přestřelek jsem mrzutej. Pokud se budu chtít někde hádat a vyvolávat rozbroje, zaregistruji se třeba na "Novinkách"...