kamila - @ 18.09.2016 | #

První byl pod střechoa Aqualung, co taky jinýho od velkých tullů, je to už pěknejch pár let, společně s Thick si vysloužil nejvíc chvály, uznání, nejčastěj propíraný mediálně, fanoušky, kritika chválou nešetřila a sami hudebníci dobře věděli, kterýma deskama se dotkli nebes a tak moje volba byla jasná. Místo má v první řadě, tam kde vidím například nedozírné Close to the Edge jako vrchol Yes, hned vedle něj se vypíná i tohle dílo.

Legendární sestava stvořila neuvěřitelně soudržné a kvalitní písně, které obstojí jako jedinci i jako celek, nesmírně silný a kompaktní celek. Podpořeno povedenou obálkou a zvukem, kterej atmosférou oplývá v míře nevšední a jedinečné. A jako bonus jsou tu servírovány dokonce písničky s podtextem hit, ať už se jedná o úvodní věc s povedeným vokálem hnaným přes efekt, dunivýma španělama a klavírem s dokonalým zrychlením, nebo famózní Locomotive Breath, kdo by je neznal, přesto že je člověk slyší zpoza rohu (rádia) docela často, přesycena jich nejsem.
Zbožňuju extatickou Cross-Eyed Mary, panenskou nádheru Mother Goose a ještě silněj prožívám následující Wond'ring Aloud. To vpád klavíru a flétny v Up To Me disponuje odzbrojující silou a co třeba Hymn 43 jasná odpoveď na všudypřítomnou hard rockovou dobu. A navrch dvě útlocitné miniaturky, které v minutě a půl vyjádří větší emoční škálu, než leckteré desetiminutové slepence současných kapel.
Tuhle muziku můžu poslouchat pořád !

Voytus @ 18.09.2016 14:56:45 | #
Přesně! Jedno z nejlepších alb rockové historie. Podle mě je neoposlouchatelný. Netuším, jak se to Andersonovi povedlo, ale je to tak. Mé první setkání s Jethro, kterému jsem ale nejprve nemohl přijít na chuť, zmaten tím, že chvíli je to tvrďárna (relativně), pak nějaký akustický brnkání.... Pak se to nějak prolomilo a nedokázal jsem se ho nabažit. A pak jsem si ho zase nepustil třeba i pár let (ale to nejspíš není pravda). A pak...No, jako setkání s dávným známým, či známou, které člověk dlouho neviděl - co novýho a tak... Žádný div, že to bylo jedno z prvních LP ve sbírce, kterou jsem - pozdě, ale přece - začal okolo roku 2009 dávat do kupy.