horyna - @ 25.07.2017 | #

Podnět k poslechu alba Aqualung, vzešel z pocitů vzniklých při sobotním koncertu této legendy v areálu zámeckého parku ve Slavkově u Brna.

Především u skladby titulní, jsem si uvědomil sílu a nespornou kvalitu tohoto skvostného kusu, u něhož jsem až s koncertní prezentací vyhodnotil ústřední riff, jako naprosto nadčasový. Správné načasování jejího očekávaného příchodu a nesmrtelný úvodní motiv, nemůže nevyvolat vlnu nadšení, ať je vám dvacet, nebo šedesát, ať se píše letopočet 1975, nebo 2015. Ano, dnešní Andersonova prezentace, je té originální z kraje sedmdesátých let na hony vzdálená a pěvecká mistrova nedostatečnost těžko někoho okouzlí. Přesto v Ianovi zůstává stále to vnitřní oslnivé kouzlo z dřívějška, kterým si podmaňoval davy před padesáti lety.

Na albu Aqualung je ale písní jedenáct a přinejmenším dvě třetiny z nich lze ocejchovat známkou geniality. Při každém vložení CD do mechaniky, se už předem těším na věci Cross Eyed Mary, Mother Goose a vlastně s vyjímkou zatěžkané My God a nemelodické Hymn 43, mám rád kotouč celý.

Když před nějakým rockovým neznabohem vyslovíte jméno Jethro Tull, obvykle dosadí za b - Aqualung. A to je vlastně symbolika "těch velkých", alespoň jednu jejich nahrávku zná celý svět.

Jarda P @ 26.07.2017 05:22:23 | #
S touto geniální deskou jsem měl problém se zvukem na CD. Původní vydání bylo špatné, první remaster ještě horší. Konečně 2CD verze 40th anniversary je to pravé, bomba zvuk a navíc na druhé CD spousta věcí z Living In the Past.
Co se týče koncertů JT, pro mě skončili odchodem Martina Barre. Opahle není sice špatný, ale na Martina nemá. Naposledy jsem na nich byl předloni v kongresovém centru v Praze a po tomto děsivém zážitku jsem se s Andersonem naživo rozloučil. Byla to parodie na Jethro Tull a nechci si kazit dojem poslechem torza mé jedné ze tří Top kapel.