horyna - @ 25.07.2017 | #

Podnět k poslechu alba Aqualung, vzešel z pocitů vzniklých při sobotním koncertu této legendy v areálu zámeckého parku ve Slavkově u Brna.

Především u skladby titulní, jsem si uvědomil sílu a nespornou kvalitu tohoto skvostného kusu, u něhož jsem až s koncertní prezentací vyhodnotil ústřední riff, jako naprosto nadčasový. Správné načasování jejího očekávaného příchodu a nesmrtelný úvodní motiv, nemůže nevyvolat vlnu nadšení, ať je vám dvacet, nebo šedesát, ať se píše letopočet 1975, nebo 2015. Ano, dnešní Andersonova prezentace, je té originální z kraje sedmdesátých let na hony vzdálená a pěvecká mistrova nedostatečnost těžko někoho okouzlí. Přesto v Ianovi zůstává stále to vnitřní oslnivé kouzlo z dřívějška, kterým si podmaňoval davy před padesáti lety.

Na albu Aqualung je ale písní jedenáct a přinejmenším dvě třetiny z nich lze ocejchovat známkou geniality. Při každém vložení CD do mechaniky, se už předem těším na věci Cross Eyed Mary, Mother Goose a vlastně s vyjímkou zatěžkané My God a nemelodické Hymn 43, mám rád kotouč celý.

Když před nějakým rockovým neznabohem vyslovíte jméno Jethro Tull, obvykle dosadí za b - Aqualung. A to je vlastně symbolika "těch velkých", alespoň jednu jejich nahrávku zná celý svět.

merhaut @ 28.07.2017 08:18:47 | #
Já bych ty Wilsonovy remixy nedémonizoval. Rozšiřují počet zvukových verzí, nic víc. Podotýkám, že všechny jeho remixy Jethro Tull jsou schvalovány Ianem Andersonem a nic se nepřitáčelo.

Technicky jde o to, že analogová doba neumožňovala například složitější mixy nahrávek "bez ztráty" květinky při vícenásobném záznamu, protože nešlo vše smíchat najednou. I proto jsou staré nahrávky artrockerů často tak problematické.

Já to vnímám tak, že Wilsonův - původními členy - autorizovaný remix je autentický ve smyslu: takto dnes autor/muzikant souhlasí aby to znělo. U Genesis dokonce kdosi z členů prohlásil, že tak tenkrát chtěli aby to znělo, ale nešlo to.

Doba prodřených pásů měla zvukařsky něco do sebe, zejména proto, že vyžadovala znalosti, cit a kázeň, protože kiksy byly nenapravitelné a limity například u vysokých kmitočtů a šumových parametrů tvrdé. Proto se u nahrávání přemýšlelo a vážilo na lékařských vahách co ano co ne.

Digitál dává tvůrcům a technikům větší svobodu. Že s ní neumí leckdo naložit ku prospěchu věci je jiným problémem. Technika je v tom nevinně.

U muziky je navíc podstatné jediné: co komu jak chutná nechutná. Čili emoce.