Beriq - @ 05.12.2007 | #

album zlaté nebo platinové asi všude kde vyšlo. Základní kámen celé diskografie Jethro Tull a asi nejlepší reprezentant. Pro mě sice ne úplně to nej... ale jeho kvality jsou nepopíratelné. Základní riff titulní a zřejmě nejslavnější skladby o starém bezdomovci Aqualungovi zná snad každý. Album je tématicky rozděleno na část sociání- poukazující na nešvary společnosti, její okraj (šilhavá Mary nebo právě bezďák Aqualung, kde jsou jak tvrdší rockové písně tak i poklidné skladbičky hrané na španělku s typickým civilním, možná až chasnickým projevem Iana Andersona.
Druhá část začínající skladbou My God je zase zaměřena na problém organizovaného náboženství. Sama skladba po klidném začátku s kytarou a piánem pomalu přechází v tvrdou nekompromisní rockovici s hutnou el. kytarou, flétnou a mužským sborem.Pro mne ne moc silnou Hymn 43 následuje Slipstream s housličkami v pozadí, populární Locomotive Breath a na konec silná a přesvědčivá Wind Up. Texty Ian Anderson umí- sám říkal že s jeho texty a s hudbou Led Zeppelin by vznikla úžasná kombinace a zde jsou slova poskládána tak nějak srozumitlně, razantně a přímo, beznějakých metafor a jinotajů. Mám toto album velmi rád.

Borek @ 23.02.2011 19:42:20 | #
"Slipstream s housličkami v pozadí, populární Locomotive Breath..."
Aqualunga jsem nejprve poznal z náhrávky na kazetě (přesto řádně naposlouchal), aniž bych však znal názvy jednotlivých skladeb. Na překvapení, které mi přichystalo španělské vydání alba, které jsem následně pořídil na pražské burze, se zapomenout nedá. Po Slipstream žádný "dech lokomotivy", ale jakási Glory Row (znovu jsem na ni narazil až na remasterovaném vydaní War Child, kde je jedním z bonusů)... Tehdy jsem byl terčem posměchu, co jsem to koupil, dneska (protože jako jeden z mála vinylů přežil pošetilé období jejich zbavování se a přechodu na CD) si hýčkám coby raritu. Pokud tomu tak není, rád setrvám ve svém omylu.