Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 10.02.2012

Recenzi trojalba s filosofujícím názvem All Things Must Pass jsem pořád nějak odkládal. Tedy ne proto, že bych neměl co o něm napsat, ale protože mě lekalo a stále leká rozebírat do podrobností všechny tři alba. Je to vyčerpávající, nevděčně a pro čtenáře recenzí únavné téma a proto udělám výjimku a moje vnímaní tohoto rozsáhlého projektu v určitém slova smyslu pojednám jinak – bez detailnějších zastávek u každé skladby…
Album znám od poloviny sedmdesátých let. Vlastnil jsem jeho vinylovou verzi, první CD neremasterovanou verzi a konečně mám poslední remasterované luxury edition, které vyšlo nedlouho před Georgeovým odchodem z tohoto světa….
Vždycky jsem měl k albu velmi úzký až intimní vztah a myslím, že trvá nadále i dodnes. Někde jsem četl, že celý rozsáhlý projekt byl nazván „rockandrollovou Vojnou a mírem“. Nejde o patetickou proklamaci, ale v jistém filosofickém slova smyslu tohle označení dost sedí. (O to víc mě překvapilo, že Filozof, který už s námi dlouho nekomunikuje sed vyjádřil o albu jaksi vyhýbavě a nemasně neslaně… samozřejmě má každý právo vnímat tohle album po svém – ortodoxní metalisté zde asi nebudou mít CO poslouchat, ale tohle není to, oč tu běží … jak by parafrázovaně řekl klasik Shakespeare).
Na albu je drtivá převaha velmi silných písní s osobitou autorskou výpovědí, které jasným způsobem deklarují Georgeovu uměleckou personu a o jeho schopnostech skladatele, hudebníka, textaře, aranžéra a vlastně i zpěváka nás neuvádějí do pochybností….
Jak krásně melancholicky působí hned úvodní skladba I´D HAVE YOU ANYTIME s nezvyklými akordickými obrazci a posmutnělo atmosférou introvertní povahy, MY SWEET LORD – o téhle skladbě už bylo napsáno víc než dost (také jsem o ni zavadil na jiném místě). Osobně nepovažuji tuhle mystickou píseň gospelového charakteru za nějaký plagiát, i když si to myslel soud a někteří posluchači… Byla to jenom fatální shoda náhod a spíš závist určitých lidí, kteří nepřáli Georgeovi tantiémy z jejího vysílání. Je nádherná, plná duchovní energie, odevzdání a pokory a když slyším hutný zvuk akustických kytar, klouzavou slide-kytaru a background varhan a výtečně zaranžované sbory, jsem i po více jak čtyřiceti letech od vydání stále naměkko.
Podmanivá je údernost WAH WAH, indická religionizita stupňovaných harmonií v ISN´T IT A PITY je vroucná a ryzí jako křišťálově čistá voda, WHAT IS LIFE má jasnou a přehlednou melodickou linku a má výraznou ambici stát se hitem, což se jí nakonec podařilo, IF NOT FOR YOU napsaná společně s Bobem Dylanem je derivátem country, ale toho neamerického modelu z Nashvillu, spíš toho kolem skupiny Band, s krásnými elastickými kytarami a jasnou samozřejmostí, podobně jako BEHIND THAT LOCKED DOOR, která má také countryovou uhlazenou polohu, LET IT DOWN je krásně proměnlivá, z netypické harmonie se přejde do důrazného úderného tvaru, že člověku leze až mráz po zádech…. Dále už udělám jenom exkurz napříč tématem (aniž bych chtěl umenšovat význam nejmenovaných skladeb)….
Velmi silná je pro mě BEWARE OF DARKNESS, která zase v netypických harmonických postupech, kde se dá vycítit v jistém slova smyslu blues (ale jako pocitová hodnota), správně nažhavená je divoká akustická jízda na kytary s foukací harmonikou APPLE SCRUFFS, má výtečnou melodii a dravost a přitom je pěvecky docela subtilní, bez nějakého forsírovaného tlaku na interpretaci (což ostatně George nikdy nedělal), filosofický podtext má i do značné míry meditativní skladba, která dala projektu název – ALL THINGS MUST PASS, je v ní cítit smíření s osudem, jakási vnitřní vyrovnanost a lidská pokora, zatímco třeba AWAITING ON YOU ALL má v sobě jakousi americkou dravost a rozevlátost…..
Krásný příklad Georgeovy osobní zpovědi a jeho vizí, které měl na konci šedesátých let a s kterými vstupoval do tehdy nového desetiletí.
Je docela známá věc, že některé skladby měl napsány ještě v dobách větší konzistentnosti Beatles a kdyby byl vývoj jiný, pravděpodobně bychom ty skladby nalezly v beatlesovském repertoáru…. Tahle představa mě dodnes vzrušuje, ale už se s tím pochopitelně nedá nic dělat. U některých lidí vzbuzovaly možná rozpaky nad závěrečnou částí projektu, kde hudebníci popřávají svým muzikantským potřebám prostor a tak vnímám ei závěrečnou část nazvanou Apple Jam. Byl to Georgeův záměr uvolnit energii a prostě uniknout nahrávacímu procesu pilování detailů jednotlivých skladeb… Kdoví, tehdy to nebylo zvykem, ale snažím si představit, že by třeba třetí album mělo jinou tvář a místo daných hudebních erupcí jsme zde měli třeba ryzí unplugged verze těch „električtějších“ skladeb, anebo alternativních skladeb. Na mě tohle rušivě nepůsobí a vnímám to jako komplexní záměr.
Někteří zlí jazykové tvrdí, že George na tomhle rozsáhlém projektu předčasně vyplýtval skoro všechnu energii a že další alba jsou poznamenána různými ztrátovými, anebo nedovařenými písněmi a že druhý dech popadl až albem Cloud Nine. Nemyslím si to! George šel v sedmdesátých letech proti proudu a nechtěl nechat do hudby vstupovat nějaké trendové věci…. Možná tím riskoval, že ne vždy prorazí, ale já jsem mu věřil a v drtivé řadě případů „obhájil“ svůj pohled na hudbu bez nějakých podezřelých ambicí (alespoň podle mého názoru).
Musela to být stejně v dané době bomba ̶ natočit rovnou trojalbum a vystoupit ze stínu Beatles takovýmto způsobem!?! Ono těch trojalbových projektů v historii množstevně mnoho nebylo – vedle George si pamatuji dokonce na čtyřalbum od amerického Chicaga a trojalbum Wings Over America od Paulových Wings (tohle jsou ale živé koncerty)….
Na albu hraje spousta zajímavých hudebníků (vlastně komplet Derek And The Dominos), ale taky Eric „Slowhand“ Clapton, který při prvních vydáních nesměl být uveden z právních důvodů, protože měl smlouvu s Polydorem a naopak nic společného s Apple, ale taky kytarista David Mason z Traffic….. Přiznám se, že jsem očekával na tomhle projektu větší podíl hudby indického charakteru se sitáry, dilrubami, tabla… ale kupodivu to tak nebylo, třebaže zde už nemusel svoje „indické“ motivy „obhajovat“ jako mezi ostatními Beatles.
All Things Must Pass je moje cenné rodinné stříbro. Mám při poslechu alba dodnes jakýsi posvátný pocit vnitřní sounáležitosti, duchovnosti a lidské ryzosti. Viděno přísným úhlem pohledu…. takových alb na světě zase tolik nevzniklo.
Plný počet hvězdiček!