Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 25.08.2011

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století byla na indickém subkontinentě vážná politická situace. V Bengálsku a v Pákistánu probíhala občanská válka s následnou genocidou obyvatelstva. Miliony uprchlíků zaplavily oblast Východního Pákistánu, který dostal název Bangladéš a země usilovala o politickou nezávislost. Krvavé masakry mezi muslimy a hinduisty nabývaly hrozivých rozměrů a navíc v zemi řádil hladomor a epidemie. Země sužovaná nepředstavitelnými útrapami volala o pomoc.
Indický hudebník a skladatel Ravi Shankar, virtuos na sitár známý i v Evropě a v USA, byl bengálského původu a tyto záležitosti se ho velmi depresivně dotýkaly. Obrátil se s prosbou o pomoc ke svému o generaci mladšímu příteli – hudebníkovi, skladateli a zpěvákovi bývalých The Beatles Georgi Harrisonovi, zda by se mohl osobně angažovat nějakým způsobem ve prospěch milionů zbídačelých uprchlíků. Harrison (který přestoupil z anglikánského náboženství na hinduistickou víru) dojatý hrůznými fotografiemi umírajících dětí a starých lidí se neprodleně rozhodl jednat a stal se hlavním organizátorem benefičního koncertu, jehož výtěžek měl připadnout na zmírnění útrap obyvatel.
Bývalý Beatle oslovil řadu známých hudebníků Británie i USA, mezi nimiž měl řadu osobních přátel, zda by se mohli bez nároku na honorář zúčastnit hudební prezentace, s tím že i on sám osobně vystoupí, stejně jako jeho přítel Ravi Shankar za doprovodu dalších indických hudebníků. Postupně potvrdili účast lidé jako bubeník Ringo Starr, kytarista Eric Clapton, varhaník Billy Preston, klavírista, baskytarista a zpěvák Leon Russell, kytarista indiánského původu Jesse Ed Davis, kytarista Don Preston, bubeník Jim Keltner, baskytarista Klaus Voormann, saxofonista a flétnista Jim Horn, skupina Badfinger a řada ženských a mužských vokalistů. Pozvání přijal i Bob Dylan, který delší dobu nevystupoval. Harrison pozval i levicového Johna Lennona (ten řekl: „Možná“), ale nakonec se vystoupení nezúčastnil, stejně jako Paul McCartney, protože na jaře 1971 probíhala nekonečná soudní jednání kolem rozdělení majetku Beatles a mezi bývalými členy skupiny dosud převládalo značné napětí. Pozvání nepřijal ani Mick Jagger, protože Rolling Stones měli naplánováno velké turné…

Koncert pro Bangladéš se uskutečnil v USA – v New Yorku – ve známé hale Madison Square Garden 1. srpna 1971. Setkal se s velikou odezvou u tisíců Američanů, ale i Evropanů, kteří kvůli této akci přeletěli oceán. Jeden koncert se konal v odpoledních hodinách a druhý až večer. Oba byly beznadějně vyprodány.
Režisér Saul Swimmer pořídil z koncertu filmový záznam, který byl uveden pod názvem The Concert For Bangla-Desh. V r. 1972 byl promítán v rámci Karlovarského filmového festivalu a ještě jednou v areálu letního kina v Boskovicích na Blanensku. Z nepochopitelných (pravděpodobně ideových) důvodů nebyl zakoupen do naší distribuce a tak se o něm ani nepsalo. Naši šťastlivci, kteří navštívili Polsko film zhlédl, referovali o něm jako o zajímavé podívané s výtečnými hudebními výkony.

Firma Apple záznam z koncertu vydala v r. 1972 jako trojalbum pod stejnojmenným názvem a před Vánoci téhož roku jej firma Dum Dum India prostřednictvím prodejen Supraphonu nabídla za 300 Kčs v mizerné kvalitě záznamu a obalu našim posluchačům.
Koncert zahájil úvodním slovem Ravi Shankar, který poděkoval Harrisonovi a všem zúčastněným hudebníkům a zpěvákům za nezištnou účast a posluchačům za jejich přítomnost. Poté Shankar za doprovodu dalších indických hudebníků předvedl dlouhou rágu Bangla Dhun. Náročnou indickou kompozici hudebně vzdálenou cítění Američanů a Evropanů přijali přítomní s pohnutím, přestože se všichni těšili především na vystoupení známých hvězd.
Během koncertu pak zazněla řada známých písní – jmenujme např. Wah-wah, My Sweet Lord, Awaiting On You All, That´s The Way God Planned It ve strhující interpretaci Billyho Prestona, It Don´t Come Easy od Ringo Starra, Beware Of Darkness, While My Guitar Gently Weeps, Jumping Jack Flash v emocionálním podání Leona Russella, prezentace Youngblood, Here Comes The Sun, několikaskladbový set písní Boba Dylana – A Hard Rain´s Gonna Fall, It Takes A Lot To Laugh - It Takes A Train To Cry, Blowing In The Wind, Mr. Tambourine Man, Just Like A Woman a v podání George Harrisona Something včetně zkomponované písně Bangla-Desh.
Oba koncerty vynesly organizátorům 15 000 000 dolarů, bohužel zaplacení daně za uspořádaný podnik výrazně snížilo celkový obnos. Daňová politika se ani v případě benefičního koncertu nevzdala svého práva odejmout z částky svůj díl. Navíc z kuloárů pronikly informace, že svůj „podíl“ na koncertu si „ukrojili“ i producent Phil Spector, ale hlavně manažer Allen Klein, kteří to měli nejméně zapotřebí.
Po této neblahé zkušenosti roztrpčený Harrison odmítal dále pořádat benefiční koncerty, třebaže on sám soukromě přispíval na konto UNICEF. Harrisonův projekt byl oceněn hudebními kritiky jako výtečný hudební počin.
Albu uděluji čtyři hvězdičky.