springfame - @ 30.01.2011 | #

Po dvou skvělých počinech muselo nutně přijít oddechové období, ale Harrison se ho zhostil podle mně se ctí. Album rozhodně stojí nad solidním průměrem. Můj skutečný názor stojí o půl hvězdičky výše, než jsem se nakonec rozhodl uvést.
Hari´s On Tour (Express) je skvělá intrumentálka, která už svým názvem vybízí k zahájení koncertu. I ten vtípek v názvu je milý. Jeden čas jsem si dokonce z alba pouštěl jen tuto píseň - prostě jako singl. Simply Shady patří také k mým favoritům z tohoto alba. Náročné osobní téma rozchodu je zvládnuto bez očekávatelných průvodních jevů, mezi kterými bych jmenoval například přehnaný sentiment. Harrison tu sice chraptí, ale nějak se to daří maskovat - jiné slovo mě teď nenapadá. Na So Sad, ačkoliv se vlastně věnuje témuž, jsem si chvilku zvykal. Není špatná, ale možná trochu působí jako mladší bráška předešlé. Ale přechod k "so sad, so bad" je dobrý. Na Bye Bye Love jsem si zvykal ještě déle. Everlyovský originál to naprosto nepřipomíná, na lehce upravený text je napsaná zcela nová hudba. Pro mě je nejdepresivnější ze všech na albu, které se tématu rozchodu věnují. Maya Love mně moc nechytla dodnes. Nepřeskakuju ji, to zase ne, ale na albu jsou rozhodně lepší věci. Jako například Ding Dong, Ding Dong, která pořád pokračuje a jakoby nechce končit. Rytmicky trochu hlavolam, ale když počítáte do čtyř, dopočítáte se. Většinou - části jsou někde spojeny polovičními takty. V podstatě geniální. Harrison chraptí už neskrývaně, ale tady mi to prostě a jednoduše nějak nevadí. V Dark Horse je nemocný hlas znát už opravdu hodně, tuto píseň to trochu sráží. Škoda, ale víc ze svého hlasu Harrison asi dostat nemohl. Po svém americkém turné možná mohl být rád, že o hlas nepřišel úplně. Ve Far East Man je jeho hudební styl opět nezaměnitelný, ale dle mého trochu pokulhává za textovou složkou písně. To vše je korunováno nekonečnou délkou skoro 6 minut. No a závěr It Is He (Jai Sri Krishna)? Předem musím říct, že jsem naprosto ateisticky založen. Nikdy nebudu nikde stát a odříkávat ani otčenáš ani harekrišna ani cokoliv podobného (jinak založení čtenáři mé hrubé zjednodušení snad prominou, nemám rozhodně v úmyslu víru kohokoliv v cokoliv zesměšňovat ani nic podobného). Tudíž podobné písně u mně vždycky budou trochu problematické. Píseň má slibné intro, ale pak hrozí dokonalé vymytí mozku. Nicméně v rámci objektivity musím říct, že hudebně se Harrison s tématem vypořádal slušně. Mantra je mantra, chápu a tady ji beru jako hudební zadání. Vydržím poslouchat až do konce.

Petr Gratias @ 18.12.2011 16:34:15 | #
Myslím, že Springfame napsal dost výstižnou recenzi.
Album Dark Horse je opravdu hodně slabé album. Není to otázka Georgeovy neschopnosti natočit silné a přesvědčivé album, ale nejmladší ex-Beatle byl citlivý introvert a právě v období realizace alba prožíval velmi složitou etapu svého života. Hroutil se jeho vztah s krásnou manželkou Patti, což se promítalo do jeho práce... Vyjel na svoje první samostatné turné, které bohužel nesplnilo očekávání jak na straně publika, tak samotného George. Turné bylo velmi únavné a Georgeův hlas, netrénovaný pravidelným koncertováním odvykl zátěži a během turné totálně odešel. Bohužel se do toho promítalo i natáčení alba a tak máme možnost slyšet, že se defekt jeho hlasu bohužel promítl do jeho chraptivého a málo znělého hlasu.... Byla zde ale podepsaná smlouva a tak byl tlačen právními principy a nemohl nahrávání odložit....
Skladba Dark Horse je suverénně nejlepší na albu. Ding Dong Ding Dong naopak jako hodně slabá (možná ji měl nabídnout Ringovi, v jeho repertoáru a podání by to možná byl dokonce hit).
Far East Man je zadumaná, není špatná, ale přesto se mi jeví jako nedotažená....
By By Love od Phila a Dona Everleyových jako zbytečná coververze... So Sad také není špatná - vyjadřuje asi hodně výstižně jeho vnitřní rozpoložení a tak to zachraňuje úvodní instrumentálka Hari´s On Tour, která měla být delší....
Na albu hraje zbytečně strašně moc lidí (jako snad každý, kdo šel kolem studia.... ale bohužel Georgeoovi nikdo moc nepomáhá, ať je to Alvin Lee, Ron Wood - ten se naopak intimně sblížil s jeho ženou Patti...
Obal má v sobě indické mystično a obličeje postav představují (podobně jako Sgt. Pepper) všechny hudebníky. Jinak je ale rozevírací obal výtvarně zajímavý, stejmně jako melancholický George na zadní straně obalu sedící na lavičce jeho rozlehlého lesoparku kolem zámku Friar Park....