Reakce na recenzi:

terka - @ 13.07.2018

Před pár dny mě šokovala odpověď mého kamaráda, který na otázku, jakou hudbu poslouchá, řekl, že neskutečně miluje (doslova s nadšením vyhrkl, že žere) osmdesáté roky. Alba kapel Def Leppard a Scorpions jsou jeho nejoblíbenější. Jde o mladého (něco přes dvacet let) odchovaného rockera, to je tedy něco. Musím říct, že jsem z jeho odezvy byla pořádně paf, protože mi začal jmenovat ještě další popové protagonisty z toho období, které se tu ani neodvážím jmenovat. Jeden z nich je "říkal si hurikán" - asi poznáte, o koho jde. To jen na okraj a pro zasmání. Já tuhle dějinnou periodu respektuji, určitě by se i v hudbě pár pro dalo objevit. Třeba melancholicky romantizující nálada new age, kterou do několika písní převzali také folkaři Jethro Tull na svém zajímavém nosiči Crest of a Knave.

Propracovaný artefakt v sobě spojuje lidovou kulturu kolující v jejich krvi s hnutím nové moderní doby opravdu zajímavě. Pokud kapele věříte a máte ji rádi, dovede se přenést i přes několik nepovedených nápadů. Například uměle naprogramované bicí ve třech skladbách nebo místy stadionové halekání v rytmu "but ty čvachty". Vliv Dire Straits je tu cítit často, to je pravda. Ale to je asi ta nejmenší vada, kterou můžete na desce objevit. Kvalitní skladby s nádechem venkovského života a krajiny 19. století, jako jsou Farm on the Freeway, Said She Was, Dancer, Budapest a Mountain Men Farm mám na desce nejraději. Fotografiím uvnitř alba se musím smát. Z hlediska módy je to katastrofa, z hlediska známkování už tak přísná nebudu.