steve - @ 31.03.2018 | #

Skladbou Orion si u mě Jethro Tull postavili svůj další pomník. Její harmonické proměny jsou sladce vláčné, omamné a velice, velice působivé. Dobová kritika desku setřela za její syntetický náklon nasměrovaný mimo klasické mantinely kapely. Dnes je pochopitelné, že Anderson nechtěl hrát jenom folk a vydávat desky podle šablony písní z lesa.

Ať si pustím North Sea Oil a Home, ať poslouchám lidovku Warm Sporran, Flying Dutchman, nebo závěrečnou Elegy, pokaždé jsem bez výhrad nadšený. Anderson v některých momentech zpívá strašně vroucně. Album Stormwatch přineslo trošku jiný pohled a jinou atmosféru. Pro mě symbolizuje obohacení diskografie Jethro Tull a pouštím si ho tehdy, když chci slyšet prvotřídní art rock. A že to nejsou ti praví JT? V tomto případě na to nežehrám. Jo a folk je to pořád!

Jarda P @ 31.03.2018 19:15:05 | #
Je jasné, že komu se líbí (hudba?) typu Trout Mask, tomu se nemůže líbit Moody Blues. Ale proč pořád zdůrazňovat, že mě nezajímá to či ono (Moody Blues, Wishbone Ash kromě prvních dvou desek atd.). Moody Blues jsou u mě vynikající až po Long Distance Voyager, Rolling Stones až po It´s Only RNR, Wishbone Ash všichni kromě Locked In, Jethro Tull všichni kromě Under Wraps. Blodwyn Pig má dvě vynikající desky, což odpovídá rozdílu v úrovni skladatelského talentu Andersona a Abrahamse. Holt každý má své priority, ale ne každý se dokáže bez pohrdání vyslovit k tomu, co se mu nelíbí.