steve - @ 31.03.2018 | #

Skladbou Orion si u mě Jethro Tull postavili svůj další pomník. Její harmonické proměny jsou sladce vláčné, omamné a velice, velice působivé. Dobová kritika desku setřela za její syntetický náklon nasměrovaný mimo klasické mantinely kapely. Dnes je pochopitelné, že Anderson nechtěl hrát jenom folk a vydávat desky podle šablony písní z lesa.

Ať si pustím North Sea Oil a Home, ať poslouchám lidovku Warm Sporran, Flying Dutchman, nebo závěrečnou Elegy, pokaždé jsem bez výhrad nadšený. Anderson v některých momentech zpívá strašně vroucně. Album Stormwatch přineslo trošku jiný pohled a jinou atmosféru. Pro mě symbolizuje obohacení diskografie Jethro Tull a pouštím si ho tehdy, když chci slyšet prvotřídní art rock. A že to nejsou ti praví JT? V tomto případě na to nežehrám. Jo a folk je to pořád!

Petr_70 @ 01.04.2018 10:49:42 | #
northman: Knopflera mi připomíná vzdáleně maximálně tak Andersonův polomluvený vokál. Kytara je originální Martin Barre se vším všudy - Dire Straits, natož pak slavnou Telegraph Road, tam nikde neslyším ani náhodou!

Ale jak píšeš, máme právo to slyšet každý po svém. I od toho je hudba tím čím je a býti má... :))