Reakce na recenzi:

Akana - @ 23.02.2015

Zformováním nového tria nazvaného Band of Gypsys začal psát Jimi Hendrix novou kapitolu, jejíhož rozuzlení jsme se už bohužel nedočkali. Jediné album kapely, v níž se Hendrix tentokrát obklopil hráči stejné pleti, se v mnohém liší od novátorských prací The Jimi Hendrix Experience, ale leccos zatím zůstává ve stadiu hledání, naznačené, nedopovězené. Protože jde o živý záznam zkompilovaný ze dvou vystoupení v newyorském Fillmore East, logicky na něm nenalezneme ty vzrušující studiové experimenty z předchozích alb, ale zato spoustu intuitivních jamsessionových odvazů.

Nový band je zemitější a více přimknutý k rhythm'n'bluesovému jádru, drží se stranou mezihvězdných tras, na nichž vizionářsky hlídkovali Experience, a taky je kompaktnější. Jimi krotí svoje ego a je mnohem víc součástí kapely, svoje mistrovství prezentuje méně okázalým způsobem. Také ve zpěvu dává velký prostor Buddymu Milesovi (píseň Changes je dokonce plně v jeho režii), jehož bicí jsou oproti Mitchellově hře méně excentrické, koncentrovanější a rovněž sloužící celku. Naopak výraznější jsou basové linky Billyho Coxe vytvářející čitelnou osu, kolem níž se muzika rozhýbává a obohacuje Hendrixovu novou tvář svěžími prvky funky a soulu, jako třeba hned v úvodní skladbě Who Knows.

Těžko říct nakolik je to způsobeno tím, že jde o koncertní reál, ale Jimi sám jakoby už se nasytil efektních zvukových experimentů a při hře se obrací víc dovnitř, k podstatě. Vrací se ze snů a tripů do vzdálených galaxií na zem, ale i tam předvádí na kytaru neuvěřitelné věci, jako když ve strhující zvukomalbě skladby Machine Gun dokonale ilustruje vietnamské válečné peklo. V triu s Coxem a Milesem mu to bezvadně šlape a od téhle sestavy jsme se mohli nadít ještě velkých věcí. Jak velkých, to už bohužel zůstane navždy v říši dohadů. Epizoda jménem Band of Gypsys brzy skončila a krátce nato se tragicky uzavřela i meteorická životní i umělecká dráha největšího z kytarových hrdinů.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz