Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 08.03.2017

Pokud jsem minule narážel na název předchozího díla „Nic nového pod sluncem“, tak u této desky bych to již říci nemohl. Novinek je celkem dost - ale ne vždy jsou ku prospěchu věci.

Nejzásadnější změny jsou vždy ty personální. Odešel basák Tomas Ericksson, některé prameny uvádí, že hlavním důvodem byla přemíra koncertní činnosti kapely, pravděpodobnější příčinou byl ale spíše nový hudební stylový směr kapely. Tím jsme přišli o jeho typický drtivý zvuk basy - jeho nástupce, osmnáctiletý Mats Lindberg již na sebe tolik pozornosti nestrhával. Sestava se dále rozrostla o zpěváka Matse Lofgrena (ex- Rio Brazzaville), který na tomto postu zastoupil klávesáka Lundina - ten se chtěl totiž plně věnovat jen svému nástroji. Tím se Kaipa připravila o svou další přednost, o netypicky zabarvený, výše položený hlas. Mats sice nezpívá špatně, ale je to opět jen „dobré“ a ne „výborné“.

Tato deska je pro mě natolik nevyrovnaná, že celkový výsledek nelze shrnout několika větami. Chtě nechtě jsem proto musel popsat jednotlivé skladby, abych se v tom sám zorientoval:

Den skrattande grevinnan - úplně parádní instrumentální math rockový úvod s kytarou a syntíkem, tento motiv se stále ve skladbě variuje a rozvíjí – parádní začátek.

Sen repris - skladba je zaobalená v takovém pop rockovém obalu, s barvami kytar jak od Briana Maye, u mne balancuje na hraně, ale ještě nepřepadá na tu horší stranu.

Flytet - přijde mi to jen jako část skladby, kde zbytek nebyl použit.

Anar dig - jeden z vrcholů desky – procítěný baladický úvod se rozrůstá v překrásnou skladbu, ve které nádherně graduje napětí a Stolt tu vypálí nádherné sólo netypicky v první třetině skladby.

Frog funk - člověk je naladěn a přijde ledová sprcha ve formě této instrumentálky ve stylu bubblegum popu, jak v těch nejhorších chvilkách od Ringo Čecha.

Visan i sommaren - situaci musí zachránit křehká skladbička s procítěným zpěvem Matse Lofgrena a s motivem švédské lidové melodie.

Tajgan - ač s nádhernou zasněnou atmosférou kláves a skutečného klavíru, opět na mě působí jako úvodní část nějaké delší skladby.

Respektera min vaerld – ve stylu fusion a rychlejším tempu, opět výborné kytarové sólíčko.

En igelkotts doed – pěkný motiv, ale nikam se nevyvíjí.

Je vidět, že když kapela dostane prostor, tak vyprodukuje nádherné věci, závěrečné dvě nejdelší, skoro osmi minutové skladby Total foervirring a Sist pa plan opět stoupají kvalitou do art rockových výšin.

Pokud to tedy shrnu - na této desce si musíme zvyknout na nového zpěváka, který se mi osobně líbí méně, než Lundinův a na jiný zvuk basové kytary. Na CD se však nachází mnoho povedených art rockových písní, vyšperkovaných nádhernými Stoltovými sóly a majestátnými klávesami Hanse Lundina. Pokud úplně pominu divnou Frost funk, tak mi tři věci (z toho dvě z pera klávesisty Lundina) nesedí, a ač příjemně působí, připadají mi jako rozpracované a nedotažené. Skladatelsky desku ovládnul Roine Stolt se sedmi kousky oproti třem věcem od klávesisty Lundina.

Jako producent a hlavní člověk za mixpultem je uveden Olle Ramm, který předtím pracoval jako studiový technik převážné v žánru popu a folku – proti výslednému zvuku však nemám žádných námitek. Za tři roky se ale Ramm ve studiu podílel na desce ABBY. To bylo asi tou dobou, kdy každý chtěl znít jak Queen či ABBA. Moderní v té době bylo funky, fusion a jazz rock a tímto směrem se chtěli ubírat i dva noví členové. Jejich příchodem byla narušena rovnováha, pevná spolupráce a chemie mezi jednotlivými členy a na desce je to znát.

"Solo" uzavírá první vývojovou etapu skupiny Kaipa. Z této doby byly vydány ještě dva živé záznamy 1976-8 a CD s neupravovanými demo nahrávkami. To vše najdete v edici Kaipa - The Decca Years 1975 - 1978.