kamila - @ 29.10.2016 | #

Debutní fošna Toto vyšla v roce 1978 a možná právě proto si s její společností připadám víc v sedmdesátkách, než v době, kam jejich hudba náležele především a kapela z ní vytřískala zjevně nejvíc. Album jsem objednala teprve nedávno s tím, že zřejmě půjde o naprostý průměr, spíš pro doplnění fonotéky, o to víc jsem teď překvapená. Znám je až z pozdějších let a tak jsem po posledním tónu nahrávky zůstala příjemně zkoprnělá, protože ta hudba je daleko lepší než jsem čekala, víc dechů, víc jazzu, hodně mladistvého elánu a hlasy hlavních protagonistů jsem neidentifikovala vůbec. Snad jen mocňák Bobby Kimballa, kterej má hodně zženštilej akcent, kterej ale silně přitahuje, Lukathera jsem nepoznala, o Paichovi ani nemluvě.

Z prvních čtyř skladeb mi sedí jen instrumentální hymnická úvodní sekvence a hlavně třetí Georgy Porgy, kde Stevovi zdatně sekunduje dámský protějšek Cheryl Lynn. Zasněšná klavírní melodika, basová pasáž i mladičký Lukather spolu dotváří velmi poutavou písničku. Ale od páté, jazzovky You Are the Flowe se dějí divy nevídané, kapela sype písně neslýchané, až do konce desky. Především opět jazzovější Girl Goodbye, hitová Hold the Line a jediný pomalejší zástupce na albu (žádné 3,4 balady z pozdějších dob kapely nečekejte, i to je zajímavý fakt desky) citově devastující Angela.
Verdikt: První Toto tvoří zástup originálních a nevšedních písniček s velkou melodickou duší.

kamila @ 29.10.2016 16:31:45 | #
Nečekej prosím typické syrové sedmdesátky, zvuk se už zakulacuje, přesto ještě nění tak (sladkej) jako za 5 let. Písničky mě ale jak píšu mile překvapili, obsahují nápady, které se dají po třech pokusech i zpívat, ale jednoduchost v tom není, Toto byli vždy velcí umělci. U mě bodují hlavně z devadesátých let. Ty jsi nezkoušel??