Reakce na recenzi:

horyna - @ 26.03.2016

Když se řekne Kingdom of Desire, napadne mě do páru vždy album Tambu. Asi je to blízkostí doby vzniku obou, podobným zvukem i celkovým soundem a hlavně účasti S. Lukathera jako hlavního vokalisty. Tyto dvě desky vždy stojí vedle sebe, když poslouchám jednu, pustím si v zápětí i druhou (u několika kapel / alb to tak prostě mám) a jelikož těžko vždy hledám vítěze tohoto klání, které album je vlastně lepší (myslím že o fous to většinou vyhrává Tambu), zvolím pro další recenzi právě Kingdom.

Žel bohu naposledy zde slyšíme na bicí Jeffa Porcara a u mikrofonu poprvé na celé Toto-fošně Steva Lukathera. Muzika oproti 80-letům znatelně přitvrdila, avšak v mezích soundu kapely a musím uznat, není to vůbec na škodu.
Úvodní výkop Gypsy Train se sice vyvedl, to pravé přichází až s Don't Chain My Heart, kde se originální sbory a funkční sóla vyvažují zlatem. Při Never Enough jsem v sedmém nebi, to jsou Toto jak je známe a chceme slyšet, pocit euforie se dotavuje v božském vokálu prezentující Wings of Time, Lukather čaruje i na kytaru. Ovšem to co přichází vzápětí nemá obdoby- jeden z nejoriginálnějších songů skupiny- She Knows the Devil- zvonivá funky kytara, šlapající rytmika, ženské vokály, prostě úžasné. Po krásných baladách The Other Side a Only You (takové písně kapele vždy maximálně slušely), se dostáváme na vrchol s titulní skladbou, která pomalu narůstá na intenzitě a exploduje v mocném refrénu. Jako poslední pánové zvolili najazzlou instrumentální parádu a že se povedla o tom není sporu.

Hudba je o pocitech, dnes zvítězili o fous, jak jinak:-) Kingdom...