Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 22.08.2012

Čtvrté sólové album Roberta Planta zahahuje hit Heaven Knows, který hned poodhalí to, co je podle mě pro desku nejcharakterističtější - výraznou, přitažlivou rytmiku, nad kterou Plant výtečně pracuje se svým hlasem. Dance on My Own - zde si nejsem jist, zda ortodoxní příznivci zcela ustojí vícehlasy v refrénové části, které se občas dostávají až ke stadiónovému vyznění, ale nezapomínejme, že jsme na konci 80. let a deska je dobou poznamenána, i když bych neřekl, že nějak dramaticky... Tall Cool One nás vezme zpět k Led Zeppelin, a to nejen proto, že jsou v ní nasamplovány úryvky ze zeppelinovských skladeb (The Ocean, Black Dog, Whole Lotta Love). Opakem je, řekl bych, následující The Way I Feel, velmi přitažlivě působící, až atmosférická hitová skladba s mimořádně silným refrénem. Helen of Troy zase poněkud zrychlí do ověřené post-zeppelinovské formy s velmi členitými rytmickými figurami, refrén je ovšem opět hitově vytesaný. Billy´s Revenge se nese jednoznačně v těžkém zeppelinovském duchu a připomene Pageho sólovku Outrider, vydanou v témže roce. Ship of Fools je vynikající, jemnou akustickou písní, která již lehce upomíná Plantovu práci na desce Fate of Nations, která je podle mě z jeho tvorby vůbec nejlepší. Why je pak odlečená rocková skladba s opět nepokrytě hitovými ambicemi, zatímco White, Clean and Neat využívá spíše hardrockové riffy, komplikovanou rytmiku a také nasamplovaný mluvený projev. Bonusová skladba Walking Towards Paradise je pak asi nejpoplatnější době svého vzniku, zapojuje samply a elektronické postupy a jedná se opět o výrazně hitovou skladbu, nade vším ale třímá prapor suverénní Plant.

Společně s Fate of Nations je toto album pro mě vrcholem sólové tvorby Roberta Planta. Má silné hitové ambice a neubrání se místy logicky době vzniku, ale jinak zůstal bytelný post-zeppelinovský zvuk zachován. I ve srovnání s předchozím The Principle of Moments je, domnívám se, rozdíl v nápadech markantní.