Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 28.12.2011

Tohle alba Paula McCartneyho a Wings vyšlo v době, kdy jsem byl na vojně a tak jsem jeho existenci zaregistroval pouze v časopise Melodie. Na hudbu jako takovou jsem si musel počkat dost dlouho, třebaže jsem útržkovitě zaslechl tu a tam jednotlivou píseň z alba ze singlu…. to ale můj celkový pohled na finální podobu nedotvořilo.
Moje japonská penfriend přítelkyně Kyoko Miyashiro mi album poslala v r. 1979, takže jsem získal japonský výlisek vinylu. Pořádná krabice a hlavně výtečný zvuk.
Samozřejmě, že srovnání s předešlým veleúspěšným projektem Band On The Run se jaksi logicky nabízí…. Záměrně se chci ale těmto srovnáním vyhnout. Domnívám se, že Paul byl v dané době autorsky velmi plodný a povzbuzován úspěchy a vyprodanými koncerty dokázal držet poměrně vysokou úroveň svého pěveckého, muzikantského a autorského potenciálu, zatímco ostatní ex-Beatles měli velké výkyvy se svými alby. Co se pracovitosti, uznání a úspěšnosti týče, byl na tom Paul z legendární čtveřice určitě nejlíp…
A tak se znovu nostalgicky vracím do sedmdesátých let a nechám na sebe působit Venus And Mars…

VENUS AND MARS – zvonění elektrické a dvanáctistrunné akustické kytary v úvodním tématu je velmi přitažlivé. Harmonickou linku jemně koloruje i subtilní bzučení Moog synthesizeru a Paulův hladivě jemný vypravěčský hlas odvíjí předivo obsahu sdělení….

ROCK SHOW – a to už je tady rockový doprovod s nekompromisním tahem na branku. Paulův přitlačí na svůj hlas za doprovodu kytaristy Dennyho Laine a kapela Wings před sebou hrne svůj dunivý sound, ve kterém to ovšem zvoní a cinká akustickými kytarami a kde se dobře pracuje i s vokální linkou. Je tady hostující merický muzikant Allein Toussaint, který hraje na klavír, ale hlavně kapela Wings – americký bubeník Joe English, který má výrazné rockové cítění, Paulova žena Linda, která sedí za klávesami a občas podpoří tamburínou a vokálním přídavkem, ale také výtečný kytarista Jimmy McCulloch – malý, ale dravý Skot, kterého jsme poznali předtím kdysi u Thunderclap Newman, Johna Mayalla, ale i v Stone The Crows. Kapela hraje ve velké pohodě, je výtečně sehraná mnoha koncertními vystoupeními a je radost je poslouchat. Opravdu dobře vyprodukovaná skladba potvrzující Paulův široký talent….

LOVE IN SONG – krásná milostná balada. Vždycky jsem ji na albu miloval. Má v sobě výraznou křehkost a upřímnost. Je krásně vygradovaná a ukazuje nám Paula jako výtečného zpěváka, který umí s hlasem pracovat ukázkovým způsobem. Zvonění dvanáctistrunné akustické kytary, tlumeného klavíru se výtečně propojuje. Cinkání tónů připomíná zurčící vodní pramen a když přijde rozpoutaný klenutý harmonický vokál, leze mě mráz po zádech. Bzučení synthesizeru dokresluje atmosféru. Za bicími zde sedí ještě předešlý bubeník Geoff Britton (East Of Eden) britský reprezentant v karate (!). Krásná práce s vokály a backgroundovou atmosférou. Velmi niterné vyznání!

YOU GAVE ME THE ANSWER – klavírní práce na výtečné úrovni. Za klaviaturou sedí sám Paul. Kdo chce – slyší ve skladbě Paulovu beatlesovskou píseň Martha My Dear, ale i jisté názvuky Lady Madonna. Výtečná retroatmosféra přelomu dvacátých a třicátých let, což ostatně potvrzují i hostující dechy, které se staly během koncertních vystoupení Wings nedílnou součástí jejich hudební produkce. Paul je prostě sentimentální, ale my to od něho očekáváme a chybělo by nám, kdyby se téhle polohy vzdal…

MAGNETO AND TITANIUM MAN – šlapající boogie se zvýrazněnou baskytarou, elektrickým pianem a nekomplikovanými bubenickými přiznávkami. Ve skladbě se trochu zaexpeereimentuje se zvuky a také Paulův hlas se mění z ceremoniáře v dravého shoutera, zatímco ostatní Wings dodávají perfektně seřízené vokály a už také vnímáme kytarové předivo Jimmyho McCullocha. V mezihře sem nasadí bluesově znějící minisólo (damned – že mu Paul „nepovolí“ větší prostor!?). Melodciká linka je čitelná a dravá a kapela dusá v suverénním provedení….

LETTING GO – Englishovy bicí zde opravdu duní jako parní stroj, podporovány zemitou baskytarou, jimž do zad tlačí kytarové rozjezdy a střídavé prolínaní elektrického piana a varhan. Tohle je rock jako řemen, třebaže Paul zde nijak neforsíruje a zpívá ve svém rozpoutaném melodicky podmanivém stylu. V mezihře vstupuji do instrumentace dobře seřízené dechy a po nich v dalším sledu Jimmy McCulloch, který se prezentuje s kytarovým sólem. Procítěným a uvolněným a technicky bezchybným. Skladba má výtečné aranžmá a prolínání dechové sekce a sborového zpěvu se sólovým vokálem je velmi účinné. Závěr je ovšem protahovaný a táhne se do nekonečna, což umocňuje McCulloch svou kytarou v pozadí….

VENUS AND MARS (reprise) – opět je zde podmanivé intro na akustické kytary. Krásně se to poslouchá a do toho zní nahazovaný Paulův hlas, který má nadzemský charakter, stejně jako šustění činelů a aplikované percussion. Velmi dobře zaranžovaná skladba, která je rozvíjena jednotlivými zvukovými efekty a sférickými vokály. Výtečná píseň v každém slova smyslu, jako by vás nadzvedávala do nekonečného prostoru…

SPIRITS OF ANCIENT EGYPT – teď ovšem přijde trochu tajemna. Postpsychdelické kouzlení se prolíná s rytmem boogie. Skladbu si zazpívá sólově kytarista Denny Laine. Má ostrý a výrazný hlas a dobře zapadá do Wings. Paul se drží v pozadí a přichází do tématu až se zpožděním. Egyptská mystičnost se do skladba prolíná nezřetelnými zvuky, šuměním a dozvuky, přesto se základní téma pohybuje na přímočarém rocku. Na koncertních vystoupeních to dokázali Wings patřičně natáhnout a dát tomu ještě výraznější tajuplný sound.

MEDICINE JAR – tohle je autorská a pěvecká příležitost pro Jimmyho McCullocha. Skladba se mi zalíbila od prvního tónu. Není nijak výjimečná, ale přesto to aranžmá a celkové pojetí ve spojení harmonie a melodie zde slaví výrazný úspěch. Vokální podpora ostatních Wings je čitelná, ale dusající bicí a baskytara zde vytvářejí patřičné základy. Pak ovšem přijde mezihra a McCulloch se dokáže vyšvihnout v výtečnému suverrénímu výkonu. Jeho kytarová práce má dravost, bluesové cítění ve spojení s hardrockovými postupy. Dodnes jsem ze skladby nadšen a považuji ji na albu za hodně přínosnou…..

CALL ME BACK AGAIN – tahle skladba je ovšem z jiného soudku. Paul si prostě potřebuje na albu „zařvat“ a ukázat roztodivné možnosti svého hlasu. Pro album je to přetransformované cítění skladby Oh!Darling, možná trochu Maybe I´m Amazed nebo Back Seat Of My Car. Prostě vyprecizovaná skladba s výrazným rytmickým základem se staccato klavíru, s podporou dechové sekce, ale také s kytarovými nástupy McCullocha a Laine a ve spojení s vokální podporou tu máme osobitý derivát blue-eyed-soulu. Vzrušení a dramatický náboj je skutečně nepřeslechnutelný, stejně jako dynamické rozlišování. Dobře aranžovaný pěvecký a instrumentální materiál s přesvědčivým podáním…

LISTEN TO WHAT THE MAN SAID – celkem logicky musí přijít uvolnění. Hitová skladba jako zvon, ovlivněná americkým prostředím a pobytu Wings na americkém jihu, kde vstřebávali v New Orleansu místní hudební atmosféru. Melodika je ryze britská, přesto se ale pojetí více blíže k americkým tradicím. Na saxofon tu hraje Tom Scott s L. A. Expressu, a kytarové party nahrál bývalý člen Traffic – Dave Mason. Šlapající rytmus a výrazné melodické nápady a vokální vazby, tohle jsou hlavní atributy skladby, do které se dá skvěle improvizovat a propojovat píseň s různými styly. Závěr se ovšem nečekaně změní díky smyčcům do téměř soundtrackové polohy, což nikdo moc neočekává…..

TREAT HER GENTLY (LONELY OLD PEOPLE) – poslední skladba je výrazně zpomalená a procítěná v mccartneyovském pojetí. Je uhlazená, lyrizující a umírněná, třebaže akordické proměny klavíru nám neservírují nějaký kýč, ale velmi dobře provedenou skladbu, kterou zezadu dokreslují smyčce. Sbory jsou sice trochu nasládle utahané, ale zdravé jádro skladby se nedá popřít… Skladba má skladatelsky velmi působivé proměny a zvraty. Nostalgické vyznění kolorují vstupy elektrické kytary, ale nejpůsobivější je Paulův projev a smyčcový doprovod nad klavírními akordy…. Definitivní závěr má mírně patetické finále, což odpovídá dobovým zvykům.

Určitě se potvrdilo, že Paulovo rozhodnutí mít skutečnou vlastní kapelu, která bude realizovat jeho představy je velká devíza.
Zatímco ani John, ani George a ani Ringo stálou kapelu vlastně neměli, třebaže se muzikantská jména na albech všelijak prolínají.
Paul dokázal vytvořit s Wings osobitý sound a i když jeho vnitřní přání překonat legendární Beatles se mu nepodařilo, přesto neustále se svou kapelou stále něco vylepšoval a jeho hračičkářský přístup k práci na sestavování alb byl známý.
Protože výrazně preferuji Paulovu výrazně rockovou orientaci sedmdesátých let, na kterých mají vedle něho svůj podíl i další členové Wings, nabízím albu čtyři hvězdičky a přemýšlet ještě chvíli, nebyl bych daleko od pěti… Výtečně odvedená práce skvěle sehrané skupiny!