Reakce na recenzi:

Matouš - @ 08.01.2013

Zatímco předchozí intimní a křehké Gone Again bylo plné mrtvých, je Peace and Noise plné oživlých duchů.

Skladby na něm jsou věnovány padlým vojákům, Williamu Burroughsovi (skladba 1959) a text skladby Spell je Ginsbergovým epilogem k básni Kvílení.

V několika skladbách se ozývá zpětný vokál Michaela Stipea z R.E.M.

Oproti Gone Again je Peace and Noise zvukově hutnější, rockovější, texty Patti Smith jsou angažovanější a její hlas expresivnější. Album má až žalmistický nádech, opravdu, jako by jednotlivé skladby byly žalmy. Hudebně jako by se vracelo někam k počátkům, k Easter. Album bylo hodnoceno jako jedno z nejlepších alb roku.

Waiting Underground se valí jako temná voda přes hrubé šutry. Těžký závar na začátek. Kytara tvoří neuvěřitelnou hlukovou stěnu a Patti Smith tady má sonorní, hořký hlas. Nekompromisní věc.
Whirl Away je undergroundovou hymnou.
Skladba 1959 byla nominována na Grammy Award.
Skladba Spell je uhrančivým repetetivním zaříkáváním za doprovodu bubínku a brnkání struny. Je velkou oslavou života, všeho živého a sugestivně přenáší na posluchače pocit svatosti a vzácnosti veškerenstva. Extatické! Mohla by trvat ještě o něco déle.
Don´t Say Nothing je poměrně chytlavá popová píseň, ale drží zvuk typický pro celé album, kdy má všechno co zní jakousi hmotnost, taktilní kvalitu, zahuštěnost. Nic laciného.
Dead City, to je démonické zaříkávání s dramaticky vygradovým zpěvem, skoro chroptěním. Hlas ryje držkou v zemi, ale zůstává nezlomený. Hudebně ekvivalent k Waiting Underground. Má to až metalovou energii.
Blue Poles je akustická věc, která jako by vypadla z předchozího alba.
Death Singing - opět zaříkávání, které zní jako modlitba, hudba se nekompromisně a elegicky valí ke svému konci. Apokalyptická atmosféra.

Patti Smith na tomhle albu zase ukázala zuby a my na to čekali. A nezklamali se. Garážový zvuk, excelentní provedení, maximální nasazení.