Reakce na recenzi:

luk63 - @ 19.01.2013

Oproti ještě poměrně dost acidově popovému debutu s šedesátkovým zvukem zde, na LP Shazam (začátek r. 1970), kapela The Move pořádně přitvrdila.

Hned úvodní "Hello Susie" i přes své hitové ambice rozjíždí album pěkne zostra. Píseň má jednoduchou konstrukci, řízný rockový zpěv a příjemné vokály v refrénu. Otvírák jak se patří!

Na desce nejkratší "Beautiful Daughter" je protipól předchozí písně - melodická a křehká záležitost, jejíž aranžmá stojí na akustické kytaře a smyčcích. Tím ve mě chtě nechtě vyvolává dojem inspirace beatlesáckou Eleanor Rigby.

Téměř osmiminutová progresívní perla "Cherry Blossom Clinic Revisited" uzavírá první stranu desky. Je to třetí věc v řadě, kterou složil kytarista Roy Wood, a je postavená na razantní basové figuře, důrazných bicích a psychedelické kytaře. Tolik první část, po níž se skladba změnou motivu zklidní v poloakustickou instrumentálku. Ta postupně nabírá na intenzitě (ke kytarám se přidává basa a bicí a další nástroje) a majestátnosti. A přichází další zlom a odlehčení veselým motývkem na závěr.

Druhou půli zahajuje parádní jedenáctiminutový cover od skupiny Ars Nova, zpěvná "Fields Of People". Oproti popovému originálu má trojnásobnou stopáž. Zachována je melodičnost, přidán je rockový drive a ve druhé části trochu módního experimentování s indickým motivem (což obvykle nemusím, ale zde mi to tak nevadí).

Další převzatou píseň "Don't Make My Baby Blue" (zpívali ji např. Frankie Laine nebo Shadows) The Move zpomalili, překopali, oděli do hardrockového hávu a natáhli na poctivých šest minut.

"The Last Thing On My Mind" od folkového písničkáře Toma Paxtona zde dostala i v křehkém úvodu bohatší aranže. Carl Wayne se pěveckého partu chopil na výbornou a písni vtiskl mnohem výraznější tvář (narozdíl od Neila Diamonda, který z ní o rok později udělal utahanej song s přeslazenými smyčci - to jsem ale odbočil). Z písně se postupně stává pěkně vystavěná rocková skladba a hodně přes sedm minut jí vůbec neškodí.

I když album obsahuje pouze polovinu vlastního materiálu, předělávky jsou tak důmyslné, že za ně The Move zaslouží stejné uznání, jako např. američtí Vanilla Fudge nebo brněnští The Progress Organization za svá pojetí cizích písní. Mé hodnocení je témeř bezezbytku pětihvězdičkové.

PS: Devět koncertních bonusů na mém CD (REP 4691-WY) je dobrým dokladem toho, jak kapela v té době zněla naživo. Do hodnocení alba je však nezahrnuji.