Reakce na recenzi:

Polletry - @ 26.05.2009

Řeknete si na první poslech album takřka totožné s předchůdcem, ale není to tak docela pravda. Album i přesto, že působí opět velice pomalým a uklidňujícím dojmen, má i několik výbušnějších kytarových a velmi emotivních momentů (skvělý závěr Sorrowfull wife, Oh my lord, Fifteen feet of pure white snow). Od svého předchůdce se liší i tím, že písně si zde jsou velice podobné melodií, náladou, atmosférou, ale přesto album nepůsobí jako unylá slitina, jako variace na jeden a ten samý song bez dalšího nápadu. Oproti předchůdci se též nese v takovém až téměř irském folklorním oparu, ale za to nejspíš mohou ty všudypřítomné nádherné smyčce. Hallelujah je klidná píseň s nádherným houslovým motivem, který se příjemně táhne celým dílkem a takřka uspává, aby to v závěru Nick přeci jen trochu rozbalil a nechal na konci vyniknout podmanivý zpěv vokalistek znějící pak už jen do ticha. Love letter je klasický ploužáček, obyčejný v tom nejlichotivějším smyslu slova. Bez příkras. No a o úvodní As i sat sadly by her side už netřeba zmínky. Tato píseň je esencí všech kladů kterými toto dílko disponuje, je prostě výjimečná. Ta celková nálada mi zkrátka dokonale sedla a je právě tím důvodem, proč hodnotím album o třídu výše než jeho předchůdce. Podle mně jedno z jeho nejlepších.