Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 31.01.2012

Americkou skupinu The Tubes jsem poznal ve druhé polovině sedmdesátých let a vnímal jsem je jako docela pořádný úlet těžko zařaditelného typu. Kapela zajímavým způsobem spoustu hudebních stylů s progresivními divadelními prvky svobodného umění a myslím, že jejich největší díla musela být ukotvena v neskutečných pódiových představeních, během nichž se mnohdy velmi odvážně bořily hranice a byl provokován kariéristický typ slušného a spořádaného Američana měšťáckého typu…. Provokativní byl už samotný název alba: „Mladý a bohatý“……
Album Young And Rich si koupil můj tehdejší kamarád, se kterým jsem sdílel podobný hudební vkus a názor a pozval mě na premiérové přehrání k němu domů. Pamatuji se, že jsme z alba byli hodně odvázaní a konstatovali jsme, že takováto hudba v konzervativní Británii by vzniknout nemohla, ale v rozevláté Kalifornii pro to byly asi ty nejlepší podmínky…..

TUBES WORLD TOUR – synthesizerový nástup přehlceného bzučení elektronických tónů a pak už se nám odvíjí úderné rockové téma melodického typu, do kterého vstupuje kolektivní vokální práce celé členské základny. Z interpretace je cítit svěží vzduch a spousta energie, která není potlačována, ale naopak je jí poskytnut maximální prostor k sebevyjádření. Do hudby vstupují i jazzrockové prvky a liché rytmy servírovaných rytmických proměn. Kytarové sólo má prostorový sound a výtečným způsobem dokresluje celou velmi zajímavě proaranžovanou skladbu. Velmi čitelné jsou divadelní prvky, které tuto hudbu účinným způsobem umocňují. Velmi slibný začátek alba!

BRIGHTER DAY – docela jiný typ skladby přichází s druhou kompozicí. Zvláštní harmonické struktury posouvají skladbu na pokraj jazzu, spojeného se soulovými vokálními postupy. Skladba má houpavý rytmus, které řádně provětrávají občasné nečekané rytmické breaky. Výtečné party na akustickou kytaru jsou střídaný kytarou elektrickou na kterou navazuje synthesizer. Některé postupy mi připomínají Franka Zappu, ať už ve vokálních partech tak i v proměnlivé instrumentaci. Z nahrávky je cítit muzikantskou suverenitu a žádné bezradné bloudění v harmoniích.

PIMP – úderný nástup baskytary, podporovaný dobře seřízenými bicími a doplněný klavírními party a kovovým zvukem clavinetu. Tohle už ovšem vykazuje prvky funku, výtečně zahraného a zazpívaného, jemuž sekundují sbory a závan smyčců. Muzikantsky podmanivé…. Nenechte se ale zmást romanticko-dramatickým nátěrem. Tohle všechno je IRONIE a NADSÁZKA. Při poslechu vás napadne asi leccos, ale tohle je třeba mít na mysli. Amerika té doby měla „licenci“ na nadsázku a provokativní divadlo.

STAND UP, AND SHOUT – tahle skladba se nebojí nasadit rockandrollové téma i ve druhé polovině sedmdesátých let. Rytmicky se zde ovšem dějí unikátní proměny. Bicí nástroje a baskytara jsou ve výtečných rukou a táhnou celou skladbu dravě do popředí, stejně jako ďábelské „jerryleelewisovské“ klavírní postupy. Sbory se opět nechávají inspirovat zappovskými aranžmá, ale i bombastickými americkými show, které jsou v podání Tubes obnaženy až na dřeň.

DON´T TOUCH ME THERE – že má tahle skladba erotický podtón, pozná i méně citlivý posluchač. Vzdychání roztoužené Re Stylesové a vilného Fee Waybilla je velmi cílené a nemůže nezasáhnout. Odpovídání sborů a dramatické stoptimy vyhrocují celou sexuální předehru. Že tahle skladba v zbudila odezvu v pozitivním, ale i negativním slova smyslu, o tom se není třeba přít. Že tady nešlo o nějakou lacinou pokleslou erotickou zábavu se není třeba přít. Stylizace, provokace a šťourání do zatuchlých principů? Asi od všeho kousek. Je na vás, jak se k danému tématu postavíte.

SLIPPED MY DISCO – vzedmutá vlna disco soundu té doby neunikla ani provokativním přístupům téhle kapely. Ostatně ve skladbě Disco Boy reagoval na tuhle pokleslou hudební zábavu i Frank Zappa na albu Zoot Allures. Taneční prvky, rytmy funku a vzdychající sborové hlasy jsou doprovázeny experimenty na synthesizery s mírně destruktivními zvuky a neustále šlapajícími rytmy do diskotékového rytmu tance. Také zde se zappovské pokusy protínají, ale Tubes dokáží ještě vytěžit ze situace víc a vložit sem jazzrockové modely rytmických proměn a hračičkovsky si pohrát s tématem do odzbrojujících detailů….

PROUD TO BE AN AMERICAN – tohle je ovšem vynikající jízda. Model zpěvu, ale i pojetí dřevního rock and rollu nám připomene Elvise Presleyho a jeho dobu, kdy tahle hudba totálně kralovala a strhávala na sebe pozornost. Vynikající zpívané sbory se výtečně propojují s instrumentací, kde to swinguje a šlape jako dokonale seřízené švýcarské hodinky Patek. Nádherné prolínání hudebních nápadů a suverénní souhra!

POLAND WHOLE / MADAM I´M ADAM – cvrlikání ptáků za aplikace synthesizerů a rozvoněné akordy elektrického piana a pateticky sejmutých bicích nástrojů přinášejí rytmicky akcentované téma s podivně potlačovanými pěveckými party, které se chvílemi přibližují a chvílemi vzdalují v závoji elektrických smyčců a kosmických zvuků astrálu. Do bzučení synthesizerů se ovšem vkládá úderné rockové téma elektrické kytary a jazzrockové vedení rytmiky doprovázené kulometnými přechody. Vokální part se proměňuje v rychle recitovaný part a zase jsme v zappovských rovinách. Nezmiňuji to ovšem ve smyslu výtky a kritiky, ale spíš pozitivního konstatování, ostatně proměny téhle skladby jsou nečekané a dramaticky vypointované a posluchače to přinutí k pozornému poslechu a vnímání jednotlivostí. Pravděpodobně nejkomplikovanější skladby na albu, zjevný oříšek pro muzikanty, přesto hodně inspirativní fúzováním tolika melodických a harmonických proměn s nekonečným fade-outem….

YOUNG AND RICH – závěrečná skladba na akustickou kytaru v úvodu nám navodí podmanivou atmosféru bossanovy a podmanivých latinskoamerických nálad. Harmonicky silná skladba zpívané s nepřeslechnutelným patosem, v němž je „oslavován“ model opáleného Američana se zrcadlovými brýlemi v bílém padnoucím obleku, nasedajícím do bílého chevroletu se sebevědomým a přezíravým úsměvem…. Zajímavá je mezihra na varhany uprostřed skladby za podpory synthesizeru a bloudivých kytarových tónů a zvonivých akustických kytar. Nekonečné západy slunce. Vlny Pacifiku omývají pláže osvětlované září nočních podniků s vnadnými ohmatanými kráskami. Co k tomu dodat víc, asi už nic – všechno už totiž bylo řečeno.

Young And Rich se mi dodnes líbí svou atmosférou, nadsázkou a muzikantským pojetím. Děje se tady toho víc než dost pro trochu citlivější ucho. Kompletní tvorbu Tubes bohužel neznám a tak se zdráhám vyhlašovat album jako jejich vrcholný majstrštyk. Já jsem ovšem o kvalitách kapely a interpretace přesvědčen natolik, že plný počet hvězdiček mi připadá jako hotová věc.