Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 28.09.2009

Že by UFO konečně opět našli pevnou půdu pod nohama? Po peripetiích z předchozích let, kdy po turné k Lights Out Schenker kapelu na chvíli opustil, před nahrávání Obsession se zase vrátil, aby po vydání živáku Strangers in The Night kapelu na dlouhá léta opustil definitivně, se UFO hudebně hledali. Paul Chapman a Neil Carter (mimochodem, Chapman nebyl v UFO žádným nováčkem, působil zde již v letech 1974 a 1977) ale dali kapele nový směr, kterého se UFO drželi v podstatě celá osmdesátá léta. Vsadili na popovější zvuk a po prvním experimentu No Place To Run přišli s druhou plackou nazvanou The Wild, The Willing and The Innocent.

Chains Chains, otevírák tohoto alba, je taková neutrální skladba, ani balada ani řežba...no uvidíme co dál. Hned následující Long Gone už je nekompromisní palba, valí se dopředu jako tank - nářez a palec nahoru, jen tak dál! Popový zvuk je asi nejvíce znát v titulní skladbě - The Wild, The Willing and The Innocent. Ale je to chytlavé a má to šťávu, tak proč ne? It´s Killing Me je v podstatě navázání na motiv předchozí skladby, sice v rockovějším, ale neméně hitovém hávu. Makin´ Moves začíná takovým až pohádkovým tématem, z něhož se ale vyklube další brutální smršť. Lonely Heart je podle mě vykradená Out In The Street, naproti tomu Couldn't Get It Right zase šlape jako hodinky. Na závěr pak přichází posmutnělá balada Profession Of Violence.

Schenker se prostě nahradit jen tak nedá a chlapci z UFO to určitě věděli a ani se o to nesnažili. Chapman rozhodně není žádný riffový drtič a jeho kytara není tak výrazná, víc prostoru ale mají ostatní nástroje. Po nevýrazném No Place To Run se UFO vrátili na dráhu tímhle podle mě vcelku povedeným počinem, kterému schází jediné - nějaký výraznější hit, který by album zviditelnil.

*** 1/2