Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 25.04.2010

Po více než třech letech od vydání svého posledního počinu, po třech letech plných nejistoty a personálních změn, získávají konečně UFO opět pevnou půdu pod nohama. Pevné jádro Mogg/Way doplnil kytarista Lawrence Archer, za bicími se usadil Clive Edwards a s najatým klávesákem Donem Aireym (to je neuvěřitelný, co ten chlap všechno stihnul) mohla zábava začít. Zapomeňte na popový Misdemeanor či nemastné Making Contact, High Stakes & Dangerous Men je úplně jiná káva. Lawrenceho styl mi připadá ze všech kytaristů, co v UFO kdy působili, stylově asi nejvíce podobný...Vinnie Mooreovi! A i skladby samotné zdařile předjímají budoucí období, jako by těch deset let mezi tím se Schenkerem byla trošku jiná kapela. S High Stakes... každopádně UFO vstupují do své nové epochy, kdy jim opět nastanou časy hojnosti.

Příjemným intrem se slide kytarou nám začíná otvírák Borderline, poctivá to kytarová práce se sóly alá Yngwie Malmsteen. Primed For Time se nese v hodně podobném duchu, ale mně se líbí o stupínek víc. Potom už ale nastává čas pro největší hitovku alba - She´s the One je nádherný kousek, dovedně balancující mezi soft baladou a hardrockovým nářezem, docela mi připomíná skladbu Girls Like That od Deep Purple. Další na řadě je naboostovaná stíhací jízda Ain´t Life Sweet, ta se hochům opravdu povedla. Don´t Want to Lose You je jedna z jemnějších věcí na albu, navíc ozvláštněna sborovými doprovodnými vokály, to u UFO není zrovna dvakrát obvyklé. Kapela opravdu šlape jako dobře promazaný stroj, důkazem je třeba vypalovačka Burnin´ Fire. Running Up the Highway je vcelku podprůměrná tvrdá skladba, stejně jako následující Back Door Man, opět do sedla se ale kapela dostává při One of Those Nights, pohodové skladbičce s hitovým potenciálem. V Revolution mě potěšily výrazné bicí, které skladbě dodávají správně divoký nádech. Love Deadly Love zní jako věc vytažená ze šuplíku, kde čekala od No Heavy Petting nebo Lights Out, až přijde její čas. Ta atmosféra 70. let z ní přímo dýchá. Závěrečný kus Let the Good Times Roll mi ale přijde naprosto pod úroveň celého alba.

High Stakes & Dangerous Men je poměrně sympaticky se tvářící hardrockový kousek, o to více překvapující, že ho nahráli v té době odepisovaní staří pardáli. Celé album je ale podle mě příliš dlouhé, jakkoli některé skladby ukazují větší potenciál, jiné zase album táhnou dolů. Z High Stakes... by podle mě patřilo odebrat 2-3 nejslabší věci, zbytek by se stal kompaktnějším a lépe poslouchatelným.

High Stakes... nejsou podle mě nijak přelomovým albem v kariéře UFO. Kapela sice už našla tu správnou kolej, ale k tomu, aby se mohla pořádně rozjet, potřebuje silnější motor. Co (nebo Kdo?) je tím motorem, jistě všichni víme...