horyna - @ 23.05.2016 | #

Pro začátek musím konstatovat, že mám moc rád alba Ufo vydaná s Vinnie Moormem! Tento kytarista kapelu konečně pořádně nakopl a po né, že špatných, ale spíše průměrných, chvílemi znuděných kolekcích Covenant a Sharks, neustálých hádkách s M. Schnkerem a rozpadech sestav, začala ta pravá kreativní práce souboru a zřejmé táhnutí za jeden provaz, právě s nástupem tohoto amerického kovotepce. Nejraději mám sice desku Visitor (byla u mne první této sestavy a dodnes zůstane zřejmě nepřekonanou), chuť ale dnes přišla na tuhletu parádu.

Desku rozjíždí, pěkně z ostra šlapavý otvírák Hard Being Me- dominantní Mooreova kytara spolu s klavírním podhoubím dávají vzniknout zvlášnímu, bluesem načichlému aroma. Filigránská Wayova basová stopa připravuje druhou Heavenly Body- na totální zkázu prostřednictvím drsného Moogova přednesu, slova vypouští pomalu a s patřičnou tvrdostí, těžká tempa a dunivé bicí, tesají pravý hard rockový monolit do žuly. Raymondovou klávesovou melodií a pěkně znějící harmonikou pronikáme do tajů písně Some Other Guy- vše se zklidnilo a člověk si vychutnává její odlehčenou náladu, je plna skvělých nápadů a výborně intonujícího Phila. Ozdobou písně jsou pak Vinnieho kytarová sóla. Na baladičtější strunu hraje kapela pomocí klasických kytar, hammondek a mistrovsky čitelného zvuku v Who's Fooling Who?. S šestou Drink Too Much přichází velké chvíle pro Vinnieho kytarový um, několik navrstvených stop proložených krátkým občasným sólováním je zdela tím pravým argumnetem pro kvalitně napsanou píseň. World Cruise- country jako základ, rock n roll naroubovaný na něj, proč ne, vždyť to šlape na výbornou. Down by the River- patří spíše ke standardu, ale ani u ní se člověk nenudí, je cítit že se kapela při nahrávání bavila a asistence ženských vokálů v refrénu skladby onen esprit pouze podtrhuje.Good Bye You- otevře krásně sólující šestistrunka v pevném rytmickém základu, Moogova barva hlasu a velký přehled v něm spolu s akustikou vytváří krutou pohodu, mířící přímo do našich srdcí. Po zemitější Rolling Man, je tu strukturově bohatá, proaranžovaná Kingston Town- využívá všech dostupných kvalit, které kapela v tomto období dokáže nabídnout a spolehlivě uzavírá tento skvostně vystavěný materiál.

I druhé album s Vinniem Moorem a navrátivším se Parkrem za škopky stvrzuje cestu nastavenou předchozí kolekcí, jako správné východisko po tolika letech hudebního hledání (s několika vyjímkami samozřejmě).

EasyRocker @ 25.05.2016 04:53:40 | #
Jednou za opravdu hodně dlouhou dobu si jejich alba pustím (ideální pro nějakou kalbu), ale tohle je další ze skupin, jejichž tvorbu když už do smrti neuslyším, nebudu mít pocit, že jsem o něco zásadního v rocku přišel. První dvě progová alba byla skvělá, ale pak ten stylový a okatý veletoč za zlatou kozou byl pro mě dost nepochopitelný. Kapely, které se takhle profilují od počátku, mě vadí mnohem více než tyhle kotrmelce...