Reakce na recenzi:

bubak - @ 04.05.2016

Příběh skupiny, která se stala legendou jen na základě svých koncertů, protože desku jim komunistická mašinerie nedovolila vydat. Každý, kdo se tehdy zajímal o rockovou hudbu tuhle skupinu znal, ale málokdo je viděl a slyšel. Jejich první album vyšlo v roce 1977 ve Francii na labelu Boží mlýn. Ta deska se jmenovala Egon Bondy Happy Hearts Club Banned a nahrávala se v improvizovaných podmínkách na hradě Houska, ale výsledné album je skvost nejen obsahem, ale i provedením obalu s rozsáhlou textovou přílohou v angličtině doplněné výstřižky z tuzemského tisku k případu Magor. Po revoluci se hodně změnilo a tvorba skupiny se objevila na různých nosičích, nejprve firma Globus vydala boxy 8LP a 8CD, následně vycházely desky na CD a počátkem 21. století vyšel dřevěný box v počtu 100 kusů s 15 CD. V současné době je v podstatě celé dílo této jedinečné skupiny nedostupné mimo desek co nahrála skupina bez Milana Hlavsy a vydala firma Guerilla Records.

Deska Muž bez uší obsahuje nejstarší nahrávky skupiny od roku 1969. Jedno z prvních vystoupení skupiny Plastic People Of The Universe se uskutečnilo v rámci II.českého beatového festivalu v roce 1969. To ale na této desce nenajdete, co tu ale z tohoto období je úvodní blok skladeb z kterého ční úvodní suita The Universe Symphony And Melody About Plastic Doctor ve dvou částech, přičemž první část má téměř dvanáct minut a druhá půl minuty. Mezi tyto dvě části je vložena titulní skladba s parádním textem. Tyto skladby zpívá bývalý zpěvák The Primitives Group Michal Jernek česko anglicky. Vsuvka v prvním díle, kde skupina postupně zahraje úryvky skladeb od Beatles, Kinks, Rolling Stones, které odmítne jako „for Plastic People nothing“ a po zahrání úryvku Motherly Love prohlásí „Frank Zappa to je ono“. Poslední blok z koncertu v hale ČKD polovodiče zpívá Paul Robert Wilson a skladby jako Indian Hay, The Tyger jsou neuvěřitelné tvrdé a hrané s ohromným nasazením. Tahle část je díky Paulu Wilsonovi zpívaná pouze anglicky. Mezi jednotlivými bloky hovoří Martin Jirous a skvěle dotváří atmosféru té pro skupinu nelehké doby. Celá deska trpí špatným zvukem, ale kdyby to někdo vyčistil a zkulturnil, tak by to ztratilo na autentičnosti. Skupina se těmito koncerty, jak už jsem napsal českou undergroundovou legendou, je docela zajímavé, že skupina režimu vadila a trpěla perzekucemi, ale když Milan Hlavsa na konci osmdesátých let založil skupinu Půlnoc, tak mu dovolila odjet turné v USA. Mimochodem tohle turné bylo poměrně úspěšné a o skupině se psalo i v americkém tisku.

Tahle deska je pro mě artefakt toho co dokázala parta kamarádů a když si ji pouštím tak jen proklínám tehdejší režim, který nejen mně zabránil poslechnout si Plastic People naživo a nejen tuhle kapelu. Pro mě je tohle album za pět hvězd.