Mirek Kostlivý - @ 22.04.2011 | #

Pašijové hry velikonoční začaly vznikat již na podzim 1977, kdy již všichni členové skupiny měli pobyt ve vazbě nebo výkon trestu za sebou. Hudbu složil Milan Hlavsa, ale jednalo se vlastně o jeho první větší hudební celek, když předtím skládal pouze krátké rockové písně. Libreto vytvořil nedostudovaný teolog Vratislav Brabenec na základě volného zpracování Starého a Nového zákona, mnohé citace jsou podle Matoušova evangelia z původního vydání Kralické bible (1579-1593).
Zkoušení probíhalo v naprostém utajení v bytech přátel. Každou skladbu nosil podle vzpomínek bubeníka Jana Brabce Milan Hlavsa pečlivě rozepsanou do notových partů. Skládal u malého popelníčku jen s obyčejnou tužkou, gumou a akustickou kytarou a trpělivě hodiny a hodiny plnil notové osnovy. Tehdy dle jeho slov nebylo úplně jednoduché se soustředit, neboť všude se jako mávnutím proutku zjevovali estébáci. Při zkoušení nešlo o žádné tápání či omílání písní pořád dokola. Každý z hudebníků měl svoje pasáže nacvičené už z domova a na zkouškách se jen dolaďovala dynamika či konce a začátky.
Pečlivě utajovaná koncertní premiéra proběhla 22. dubna 1978 na Hrádečku Václava Havla. Tato deska vyšla v roce 1980 pod názvem Passion Play u kanadské firmy Boží Mlýn založené Paulem Wilsonem. Nahrávka vzniká během jednoho květnového víkendu opět na Hrádečku. Mixážní pult a magnetofon Revox A 77 zapůjčil Martin Kratochvíl, nahrával zvukař Jazz Q Lubomír Nováček.
Těžko popsat, jaký šok ve mně tato nahrávka způsobila, když jsem ji někdy v roce 1979 poprvé slyšel. Znal jsem samozřejmě předešle skladby s texty Egona Bondyho, ale toto bylo něco úplně jiného. Náboženská kázání jsem vlastně ani neznal. Výjimkou byla krátká českobratrská kázání, která jsem slyšel v barokní kapli sv. Maří Magdaleny /nedaleko Úřadu vlády - pod svícnem bývá největší tma :-)/, kde krátce po odchodu z Extempore hrál během mší na kytaru její člen "bratr" J.J. Neduha. Ale při nich se více zpívalo než kázalo.
Hudebně se jedná téměř až o barokně pojaté oratorium, které úplně vybočuje z hudebních hranic, které jsem do té doby znal. Zde se opravdu hudba a text vzácně doplňují, jedno bez druhého by toto dílo zásadně devalvovalo.
Nejsilněji na mě působí skladba Trojjediná, kde do citace: "Nepotřebujeme krále v ustanovení římského impéria dost je nám Pilát hejtmanem a klid v zemi klid ..., Ježíši Nazaretský, králi židovský rouhal ses pořádku světa a kněžím za chudého krále na oslátku za beránka božího se vydával za Mesiáše jenž přijíti má ..., nepotřebujeme lásku a slepých kteříž vidí nepotřebujeme uzdravených je klid a pořádek impéria přednější kněžím i lidu" fantasticky kvílí Brabencův saxofon, do toho slyšíme výkřiky davu "Ukřižovat!" V hudbě lze zaslechnout nejen středověké litanické pasáže, ale skrz nejrůznější hluky takřka scénickou ozvěnu jeruzalemských ulic včetně hlomozu tržiště!
Velice těžko se toto dílo popisuje. Já sám si každoročně v období Velikonoc tuto desku pouštím, stal se z toho téměř rituál. Nejsem znalec hudby s náboženskou tématikou, která mě vlastně ani nikdy nezajímala. Ale tuto desku pokládám za vrchol rockové hudby, do které byla zakomponována naše křesťanská tradice. Poslechnout si tuto desku by měla být pro věřícího rockera téměř povinnost. Pochybuji, že něco silnějšího v našich končinách s touto tématikou vůbec kdy v rocku vzniklo.
A jak vzpomíná Jan Brabec: "Plastici měli obecně pověst primitivních opilých vlasáčů, ale třeba můj otec, teolog a bývalý politický vězeň, při poslechu Pašijí dojetím plakal."
Milan Hlavsa se měl o své hudbě vždycky vyjadřovat ostýchavě. Často tvrdil, že jen obyčejným "řeznickým učněm" z Břevnova. Svým dílem se ale stal (aspoň pro mě) nesmrtelným. Milan Hlavsa byl věřící, nechal se pokřtít v roce 1974. Bohužel je to již deset let, co nás opustil. I jako nevěřící bych mu ten pobyt na věčnosti moc přál.

ruprecht @ 30.03.2016 18:43:04 | #
Když někdo tuhle desku nazve "odpad", vraťme se do totalitního "Husákova".

Věznění, domovní prohlídky, trestný čin výtržnictví.

Bojanovice u Prahy, únor 1976, hudební festival Druhý festival druhé kultury, 300 návštěvníků.
Původně to byla svatební hostina Jirouse a jeho tehdejší manželky Juliany Stritzkové. Vše povoleno MNV.

Pavel Zajíček, Milan Hlavsa, Ivan Jirous, Svatopluk Karásek, Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček, Jiří Kabeš, Josef Janíček, Zdeněk Vokatý.....vazba.

Nebožtík Otakar Motejl byl právním zástupcem Sváti Karáska.

Soudní proces a rozsudek - objektivní hrubá neslušnost.

Jirous - 18 měsíců nepodmíněně
Sám jednou řekl: "To není revolta, my jsme prostě takoví. Začalo se to nazývat alternativa, což je myslím dost výstižný termín. Je to prostě
alternativa k státnímu způsobu života, jímž žije většina populace. Já jim to nemám za zlé, protože jsou mi u prdele, je mi jedno, jak žijou...."

Zajíček - 12 měsíců nepodmíněně
Karásek a Brabenec - 8 měsíců nepodmíněně

Po rozsudku následovala stížnost renomovaných právníků (Jičínský, Rychetský, Mlynář...),
jmenovalo se to "Otevřený dopis ústavním orgánům ČSSR".

Červen 1976 sepisují Havel, Klíma, Černý, Vaculík, Kohout prohlášení ve smyslu:
"...budou-li dnes bez povšimnutí odsouzeni mladí lidé s dlouhými vlasy za svou nekonvenční hudbu jako kriminální delikventi, pak o to snadněji mohou
být zítra tím způsobem odsouzeni kteříkoliv jiní umělci za své romány, básně, eseje a obrazy - a už k tomu nebude dokonce ani zapotřebí, aby měli dlouhé vlasy jako dekorum kriminálního obvinění."

Tady někde vzniká Charta 1977. The Plastic People Of The Univ erse jsou toho přímou příčinou.

A téma vulgarismy vysvětlil nositel Nobelovy ceny, PAN Jaroslav Seifert:

"Vážený pane doktore, požádal jste mě, abych si poslechl ukázky písní, které píše pan Svatopluk Karásek. Udělal jsem to a tu je několik vět, které mě při četbě napadly. Jde většinou o ohlasy černošských písní, tzv. spirituálů. Jako autoři těchto spirituálů, také pan Karásek používá lidové řeči. Aby vystupoval lidový charakter a přesvědčivost svých písní, aby zdůraznil jejich hlas, dostávají se mu tam, zcela logicky, i tzv. sprostá slova. Jsou použita naprosto funkčně a
vynutila si je naléhavost ostatního textu. Považuji tyto písně za seriózní pokus básníka, který usiluje o nový tvar. Ukázky svědčí o talentu nábožensky zaujatého autora, vnitřně hluboce přesvědčeného o svém kněžském poslání."

Zdroj: vlastní archiv, dobový tisk Rudé Právo, Práce, Obrana lidu, Svoboda, digitalizované a přístupné archivy StB.

Nejsem tak starý, ale hodně pamatuji.