horyna - @ 09.12.2016 | #

Nástup do autobusu značky Thin Lizzy, splynutí s okolím a dalšími cestujícími stává se pro muzikou posedlou duši, odchovanou na poctivé a pocitové sedmdesátkové hard rockové hudbě příjemnou výzvou, která se nemá odmítat. Jejich produkce se poslouchá zcela samovolně a k dobrodružné výpravě si stačí zakoupit pouze jízdenku (cd) na některou z mnoha jejich interesnatních tras, kde nadpoloviční většina slibuje zajímavé zážitky.

Kompoziční lehkost a stylová volnost slouží jako původce po omamné krajinářské pouti irskou přírodou, kde nám v jednu chvíli píseň For Those Who Love to Live něžně vmete kapky deště do tváře, abychom si cestou okolo temného hvozdu broukli jízlivou Suicide a k pohledu dodaleka, na rozlehlé širé pláně vyzve romantická kráska Wild One. Prastará přírodní skupenství objevíme s Spirit Slips Away a silnici plnou zákrut kličkuje rarach se šibalským úsměvem a kasičkou s nápisem Silver Dollar.

Thin Lizzy jsem si objevil tak nějak skrytě, dávno už neexistovali a mediální humbuk okolo kudrnatého lídra Phila Lynotta upadl v zapomění, kapela už dlouho neplní stránky všemožných plátků, ale své fanoušky si poctivě vychovala a snad i nějaký ten pátek ještě uchová.

Voytus @ 09.12.2016 16:36:33 | #
john I.: Tedy přeji příjemnou cestu. Lizzy jsou jednou z mých naprostých srdcovek už někdy od dětství. Black Star možná nedosahují takové originality, ovšem prapor coby pokračovatelé odkazu můžou směle třímat. Klobouk dolů, že do toho šli pod novým názvem.