Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 21.02.2011

King Crimson pro mě dlouho byli kapelou mimo mé "hudební obzory". Ze zlomků jejich tvorby, které jsem poznal již dříve (např. skladba Lark´s Tongues in Aspic), mě kapela nijak neoslovila a tak jsem je pořád nechával stranou. Nakonec mě zlákal až neobyčejně sugestivní obal alba In the Court of the Crimson King - touto deskou jsem své seznamování s kapelou King Crimson zahájil a myslím, že jsem rozhodně nechybil.

Hudba to rozhodně není jednoduchá a nemám na ni chuť vždycky, ale když se dostaví ta správná nálada, dokážu si konkrétně tohle album vychutnat jako málokteré jiné. V úvodní vypalovačce 21st Century schizoid man mi ze začátku hodně vadil silně zkreslený zpěv, nyní už si bez něj ale skladbu absolutně nedovedu představit. A ten hromový začátek - děsivá nádhera...
Nosný hlas mého oblíbeného zpěváka Grega Lake si na tomhle albu velmi užívám, ať už v podmanivě uklidňující baladě I Talk to the Wind, nebo v žalozpěvu Epitaph. Z celého alba je cítit neklid, napětí - čekání na apokalypsu, která stále nepřichází? Možná právě v Moonchild něco takového pomalu začíná, všechno se zklidňuje, zpomaluje, uléhá ke spánku. Až nakonec ve jen občas něco cinkne, brnkne, zaklepe - tuhle pasáž nejraději poslouchám v úplné tmě, jen zavřít oči a popustit uzdu představivosti. A najednou, z ničeho nic, několik dunivých úderů do bicích a začíná se poslední dějství - monumentální titulní opus. Lake zde zní nesmlouvavě jako soudce vynášející konečný, nezrušitelný ortel...že bychom přece jen dospěli k poslednímu soudu?

I když nevím, jaký rozsudek Lake pronesl ani zda byl vykonán, dle mého soudu je In the Court of the Crimson King výtečným počinem, kterému nelze upřít plné hodnocení. Sám za sebe si ovšem myslím, že album nabízí o mnoho více než za pět hvězdiček, které mohu udělit - nu alespoň nám crimsonovský debut nezpychne...