Reakce na recenzi:

lover-of-music - @ 11.11.2016

Hodně svérázné a zajímavé album, které je potřeba slyšet. Před pár měsíci jsem si tu desku pustil poprvé a hned mě odradila píseň 21st Century..., která mi strašně připomínala hudbu Flamenga na Kuřeti V Hodinkách. Tak jsem to hned vypnul. Ten šílený jazz-rock prostě nemám rád stejně tak jako saxofon. Ale to je myslím o mě notoricky známá věc. Když jsem to sdělil mému učitelovi hudby, tak mi řekl, že jsem udělal blbost, protože další skladby jsou čistě umělecká kvalitní hudba tak, jak mám rád.

A měl pravdu. Po pro mnohé z vás vyýborné, ale pro mě nezáživné 21 Century se na mě vyřítila krásná, jemná balada s flétnami a výborným melancholickým, smutným textem I Talk To The Wind. Flétny zase naopak mám strašně rád. I když mám určité podezření, že to je mellotron se zvukem flétny. Nevím. Dále Epitaph je hodně slušná, Moonchild je pěkná, temná balada opět s výborným textem. "Lonely moonchild dancing in the shadow of the river". Krásné tajemno. Ovšem to, co se děje po zhruba 2 minutách je zase něco jako uspávanka s tichým cinkáním, zvoněním atd. Tuhle pasáž bych rozhodně o polovinu zkrátil. Někoho to může uspávat a někoho nudit. Jenže pak přichází největší opus jaký kdy prog-rock vytvořil. THE COURT OF THE CRIMSON KING mě od prvních tónu výrazné melodie, která se okamžitě zaryje do hlavy, shodila do kolen. To prostě musíte slyšet jinak nezjistíte, co je prog-rockový hymnus. Mellotron na to bohatě stačí, aby vás to uzemnilo a šokovalo.

Nebýt té Flamengovské 21 Century a zdlouhavé nudné pasáže v Moonchild, bylo by to album za plný počet.