horyna - @ 08.05.2016 | #

Největší problém této desky je, že vyšla po naprosto strhujícím a maximálně hudebně jedinečném, nevšedním a ve svém dopadu ohromujícím debutu In the Court... Myslím, že se pořád najde valná část hudebních fajnšmekrů, kteří budou toto zmiňované album neustále srovnávat s předchozí nahrávkou (sám jsem to tak dlouhou dobu činil a stavěl ho na jakousi druhou kolej), je to však velká škoda a naprosto zbytečná, okrajová záležitost. Je předem jasné, že síly debutu dosáhnout nemůže, už jen z důvodu, že prostě přišlo po něm, jeho dopad nemohl být tak silný, fanoušci už byli připraveni, sice profituje s jinou formulí, ale hlavně se o to samo ani nesnaží. Jeho linie jde jinou cestou, využívá jiných prostředků pro dosažení působivého celku, navazuje a přeci jde oklikou.

Ze zde uvedených skladeb mám rád šokující vstup saxofonu v Pictures of a city- její proměnlivou atmosféru a nemilosrdnou drsnost, Haskellem zpívanou oduševnělou Cadence and Cascade- s nádhernou kytarovou linkou podpořenou mistrným klavírem. Famózně atmosférický nástup skladby titulní jež tak moc evokuje předešlou desku, Lake pěje svým silně nezapomenutelným a laskavým vokálem, vše pevně svírá Frippova klasická kytara, skladba kulminuje do silného refrénu. Totální jazzový odvaz Cat food- naprosto jedinečně vystavěný kus kde nuda nehrozí ani vteřinu, dříve nebyla mnou až tak obdivována, časem ovšem získala status zcela opačný. The devil's triangle- pochodový stupňující se model dle vzoru Ravelova Bolera postupně nabívá na síle a naléhavosti, jež katarzně ústí do kakofonického finále.

Učinil jsem pouze lakonický popis jinak velice zevrubně detailního opusu, jež by neměl být opomenut v žádné sbírce pokrokově myslícího posluchače.

tykeww @ 09.05.2016 14:11:48 | #
Také mně přijde, že In the Court of the Crimson King je opravdu záležitostí 21st Century Schizoid Man a možná ještě (skoro) titulní skladby. To mezitím je sice fajn, ale nikdy mě to tolik nebavilo, kdežto In the Wake of Poseidon patří k těm deskám, kde hltám každou notu :)