Reakce na recenzi:

Balů - @ 28.07.2018

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem byl zasažen hlavně ženským hudebním elementem, který se v té době výrazně prosazoval v rocku. Byly to první desky Sinéad O'Connor, Suzanne Vega, Toni Childs a zejména Tori Amos.

Tato její druhá deska pokračuje v náladě debutu, ale je více napřažená do rocku. Tori píše písně na výrazném klavírním základě, ale aranžmá využívá schopností její řízné rockové doprovodné skupiny. Je to klavírní virtuoska s hodně živelným projevem a výborná zpěvačka. Její zpěv bych přirovnal k tomu nejlepšímu z Joni Mitchell, Suzanne Vega a třeba i Patti Smith. Když při poslechu zavřu oči, mám dojem mořských vln dorážejících na pobřežní skaliska. Při koncertech té doby si posluchači užili i klavírních předělávek od Led Zeppelin nebo Nirvany. Její tvorbu sleduji dodnes, protože její alba mají hodně vyrovnanou kvalitu.

Palby alba: God a Cornflake Girl.

Zajímalo by mne kdo z vás také poslouchá tuhle americkou "Kate Bush".