Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 20.05.2016

I tvorba karmínového krále v osmdesátkách měla sice novou, ale ohromnou a instrumentálně nabušenou kvalitu, kterou Discipline, Beat a Three of a Perfect Pair jasně potvrzují. Ona už hvězdná sestava hovoří sama za sebe...

Nástup Elephant Talk - motanice Frippových elektro-mašin a nástup novovlnně laděných kytar, které okamžitě s Belewovým přispěním přivolávají ducha Talking Heads. Důmyslné a temně melodické kytarové propletence a drsná, spalující sóla, psychedelické názvuky a atmosféra, úsečný, pro milovníky 70kové produkce úsečný a rozhodně nezvyklý Belewův hlas a pod tím ovšem zničující rytmika dua Bruford/Levin - jen kvůli nim se poslech tohoto alba určitě vyplatí. Pevná kytarová stěna držící potemnělou melodii, Brufordovy běsné údery, Levinova ekvilibristika na čtveřici tlustých strun a pak pěkný nástup melodického vzorce - to je krásná dvojka Frame by Frame, tady je ten novovlnný nástin přímo čitelný a je zde ta klasická úletová, až psychedelická atmosféra. Belewův melodický a jemný hlas je ale drcen a bořen rytmickou dvojicí zcela nekompromisně. Tahle věc mě chytla hned a velice jsem si jí oblíbil - unikátní. Syntetická jemná melodie a křehké tóny kytary, nástup tentokrát zkrotlé rytmiky, to je další exoticky znějící nádhera Matte Kudasai. Belewův hlas je tu vřelý, ale má i napětí a jeho výkon je tu výborný. Basové údery Levina spojené s Brufordovou drtící kanonádou a ohnivé jazyky kytar a elektroniky - je tu Indiscipline, skladba s naléhavou a těžkou náladou a drsnými sólovými kytarovými výstřelky v pozadí. Jsou tu nepředvídatelné mezihry s Belewovým mluvozpěvem, aby nás za chvíli zase tenhle buldozer převálcoval. Opravdu věc jen pro otrlé s výkřikem šílence na konci. Rychlá kytarová melodická ekvilibristika splašeného střelce, bleskové zapojení basy a bicí artilerie - a máme tu Thela Hun Ginjeet. Novovlnné strunné ústřely a řádění Frippovy elektroniky, propojený Belewův zpěv a mluvené vložky, vše se odehrává ve vysokém tempu a taky musíte být náležitě připraveni. V závěru drsný instrumentální útok. Melodické elektronické údery a pomalé zapojení Brufordova jemného vyťukávání a zřetelná, spalující novovlnná melodie - přichází The Sheltering Sky. Dramatickou náladu stupňující syntetické tóny, symbolizující zmutované dechy. Zvláštní, dekadentní, někdy až jazzová nálada, kde se může stát úplně všechno, přitom všechno má naprosto nevýbojnou podobu. Naprosto jedinečný kousek se stupňujícími se melodiemi, mající přes osm minut. Z letargického snění nás rázně vytrhne závěrečná Discipline - jakoby organicky navazuje na předchůdce, ale má výrazně vyšší tempo a tónové spletence Frippovy a Belewovy kytary jsou propočítány na mikrometr. Ze zdánlivého nástrojového chaosu vyplouvají zřetelné náladotvorné melodie, teprve se značným zpožděním se zapojí i Brufordovy přesné údery. Velmi zajímavé zakončení alba. Na bonusovce pak je navíc alternativní, o něco rytmičtější verze Matte Kudasai.

Neříkám, že se mi na Discipline líbí vše a bez výhrad, ale tohle je prostě instrumentální mazec a velmi kvalitní čtyři mu dám bez váhání. Hudba ponořená zcela jinam než alba ze 70. let, ale s mimořádnou kvalitou, kde mám několik zásadních oblíbených skladeb.