horyna - @ 06.03.2020 | #

King Crimson patří k mým nejoblíbenějším kapelám. První období s Lakem hodnotím asi nejvýše. Mezi-období alb Lizard a Island mi zní v obdobně vysokých parametrech. S Wettonem už je to krapet horší, ale pořád velký nadstandard. Naopak trojici barevných osmdesátkových alb s Belewem doslova zbožňuji. To mi pasuje až neuvěřitelně a strašně baví ty nahrávky i poslouchat, hlavně kvůli nenapodobitelnému Brufordovi a Frippovu rytmickému cítění. Fascinuje mě i totálně vzdálený směr od okolní popové stádovitosti s muskulaturním zvukovým odérem v pozadí. Ovšem to co přichází poté je i na mne zatraceně složitý oříšek. Tam spadá dvojice dle mého příšerných, nervů drásajících nahrávek (samozřejmě těch posledních) a jedna vcelku slušně melodická a s potřebnou pílí i vcelku uposlouchatelná deska Thrak. Té jsem po nesčetně pokusech konečně přišel na chuť a nedávno i zařadil do sbírky.

Vlastně tu není až tak moc co Frippovi a spol vytknout. Deska částečně navazuje na to, čím se kapela "živila" v minulé desetiletce. Deska má však pevnější tvary a ostřejší kontury. Velký počet písní je proložen různými krátkými instrumentálními kusy a mezihrami. Deska zprvu vyznívá hodně nepoddajně a syrově. Ale je to částečný klam, protože nedá zas takový kumšt spoustu motivů postupně rozklíčovat, vystopovat dost libozvučných melodií a jak jsme u K. C. zvyklí i pedantských rytmických zvratů a pochodů. Mám tu rád jak tvrdé masáže typu Vroom, Dinosaur, THRAK, nebo Sex-Sleep-Eat-Drink-Dream, tak jejich protiklady rozložené v hloubavých a jemných nuancí písní Walking on Air, Inner Garden, či One Time.

Tomuto období K. C. se všeobecně nepřikládá velká vážnost a když někdo mluví o kapele, většinou zmiňuje její nejplodnější část let sedmdesátých. Dle mého by se nemělo zapomínat ani na období s Belewem, který byl součástí kapely o dost déle než všichni ostatní členové a zanechal v její historii nesmazatelnou stopu. 4,5*

Otikk @ 06.03.2020 17:12:42 | #
Pro mne jedno z nejlepších alb 90.let, patří mezi moje top 10. Také poslouchám K.C. od prvního alba.
Ale album Thrak je nejlepší,protože je jiné a stále jsou to K.C. Pamatuji si přesně,když jsem CD našel v obchodě a nechal pustit. Již při první skladbě jsem věděl,že je to to pravé a bude mě provázet po celý život. Byla to první dodávka do česka s cenovkou 539,-. Poslouchám ho pravidelně již 25 let. Album je pro mne rockovou sinfonií,hudba není zbytečně přerušována,plyne nepřetržitě bez zbytečných mezer. Mohutný a přitom velmi čistý zvuk připomíná zvuk nějaké filharmonie. Je to nadčasové album, používám ho jako lék, zapomínám na starosti, vnímám jen hudbu. Poslech umocňuje i zážitek z koncert K.C. v roce 1996 v Praze tehdy ještě v Paláci kultury. Kdo tam byl, ví o čem mluvím. Kapela v tom nejsinějším obsazení, fantastický zvuk zahráli mimo jiné i celé album Thrák. Lepší koncert jsem již nikdy neviděla neslyšel. A po cestě domů jsem přemýšlel, co mi jejich hudba připomíná. A pak jsem na to přišel a vyhledal LP Planety od Gustava Holsta. Album jsem si pořídil ještě na střední škole a ve 2 hodiny v noci po příjezdu z koncertu celé poslechl. Slyšel jsem K.C. roku 1916. Stejné to bude možná po 100 letech i Thrak.