33Speedy - @ 03.01.2012 | #

Na tenhle typ jsem narazil někde na nějakém fóru při debatě o nejlepším singlovém albu po rozpadu Pink Floyd. Vůbec jsem nevěděl, z jaké to je doby, ale při poslechu prvních několika songů jsem si řekl, že to muselo být někdy bezprostředně po něm. A najednou se tady dočtu, že to je rok 2006? To mě teda dostalo. Gilmourův hlas prostě nestárne. A jeho duch zraje.

Opening k tomuto dílu nám tvoří stopa, kterou kdybych měl popsat jedním slovem, přichází mi na mysl slovo overture. Nejedná se sice o žádné kompozičně perfektní album jako třeba Dark Side, ale dobrý úvod se počítá. A tenhle je jaksepatří pinkfloydovský. Přes zvláštní sled zvuků různých extravagantních nástrojů(zvlášt mě jako fanouška Tolkiena nadchl kouzelný úryvek ženského vokálu, který jako by vyzpívala elfská pěvkyně) podepřený smyčcovým souborem se dostáváme ke Gilmourově typycké loudavé kytaře, která hraje za doprovodu zmíněných smyčců. Opravdu zvláštní symfonický počin. Na něj přímo(s malinkatou pauzou) navazuje píšeň číslo 2, i když pro mě číslo 1, píseň poprávu nesoucí název alba, On an Island. Krásná melancholická melodie, kterou jako kdybych z poslechu alb skupiny už dávno znal a při které nám Gilmour se svým backgroundovým sborem předvede sílu svého hlasu mě nelíčeně dojala. Podle mého názoru masterpiece současné doby. Ale tím se show nekončí. V dalších stopách nechybí teskný osamělý saxofon, který jako by pokračoval v epickém epilogu pro Barretta, psychedelicky rocková stopa Take a Breath, která mi připomíná mix Zdi a Take a Cigar, další pomalejší posmutnělé baladky, které jsou pro mě opravdovým potěšením, a nechybí další spousta Gilmourovy kytary..prostě ať si říká kdo chce co chce, pro mě tohle je pokračováním v duchu skupiny.

Pro rockověji založené posluchače tohle album není. Ale pokud si rádi poslechnete něco "romantičtějšího" jako já, nebál bych se On an Island doporučit. Melancholická temata, která tu nehasnoucí Gilmour vymyslel, jsou opravdu pohlazení po duši. Čtyři z pěti si určitě zaslouží.

Petr Gratias @ 05.01.2012 09:43:33 | #
Zdravím 33Speedyho...
Reaguji na Tvoji výzvu na téma objevování domácí rockové hudby. Nechtěl bych samozřejmě, aby můj návod působil nějak didakticky a také nevím, jaký jsi ročník, ale už jsem se v podobné situaci ocitl několikrát, kdy jsem byl vyzván, abych dotyčným lidem doporučil z mého pohledu zajímavé a významné tituly z domácí scény a zatím jsem nějak nepohořel. Zkusím se tedy tohoto model přidržet a doporučit Ti pár alb domácí česko-moravsko-slovenské provenience.
Až se tou hudbou "prokousáš" - dej vědět svoje názory. Zajímat to bude určitě nejenom mě, ale i ostatní pány progboardisty. Tedy:

FLAMENGO: Kuře v hodinkách (1972)
PROGRESS ORGANIZATION: Barnodaj (1972)
OLYMPIC: Želva (1968)
MATADORS: Matadors (1968)
JAZZ Q: Pozorovatelna (1973)
COLLEGIUM MUSICUM: Konvergencie (1971)
MARIÁN VARGA + PAVOL HAMMEL: Zelená pošta (1972)
DEŽO URSÍNY: Provisorium (1973)
SYNKOPY 61: Formule 1 (1975)
VLADIMÍR MIŠÍK: Dohola stříhali malého chlapečka (1976)
MODRÝ EFEKT: Svět Hledačů (1979)
FERMÁTA: Huascaran (1977)
MAHAGON: Mahagon (1978)
ENERGIT: Energit (1975)
VLADIMÍR MERTA: P.S. (1978)
MARSYAS: Kousek přízně (1982)
PRAŽSKÝ VÝBĚR: Straka v hrsti (1982 / 1986)
PROGRES 2: Dialog s vesmírem (1980)
STROMBOLI: Stromboli (1987)
LUBOŠ ANDRŠT: Capricornus (1981)
OLDŘICH VESELÝ a SYNKOPY: Sluneční hodiny (1981)
MICHAL PROKOP + FRAMUS: Kolej Yesterday (1984)
MARTHA ELEFTERIADU: Kresby tuší (1980)
BOHEMIA: Kousek přízně (1978)
PETR NOVÁK: Kráska a Zvíře (1975)
C+K VOCAL: Generace (1977)

Zdravím a přeji příjemný poslech!