Konavi - @ 21.01.2011 | #

Vážení, nejsem hudebník a už vůbec ne hudební kritik, ale velmi mne udivuje, že u téhle desky této velmi významné kapely, která je stavěna do stejné roviny jako DP, LZ, BS a další, je prostě naprosté recenzní ticho - já ji považuji za nejlepší desku poctivého dřevnitého hard roku za posledních deset let - ne-li více. A přitom co je tady za množství výbušnýho ( a velmi originálního) hudebního matriálu se jen tak neslyší. Droga, jménem Budgie, tady poskytuje nejvyšší emoce, které jenom může hard rock u posluchačů nalazených na této vlně poskytnout - hotova mana, která sestupuje v čiré božské čistotě fascinačně opakovaných akordů, které jsou v oblastech mozkových rockera přeměňovány na velmi rafinované pocity nekonečné blaženosti. Razantnost hudebního projevu je zde naprosto geniálně podaná za čirou nutnost, každodenní potřebu, bez které nelze hardrockově žít... velmi osobité a nezaměnitelné melodie v každé skladbě, které se zařezávají do mozkových závitů silou leserový zbraně, jsou tou věcí, pro kterou by kdejaký ušmoulaný představitel masového popíku klidně i vraždil, přitom nejde o not fragile i když refrém songu dokáží doprovodit i dětské hlasy (o technice hraní a kytarových rifech nemá cenu ani hovořit, to raději přenechám odborníkům)...prostě doufám, že se tady dočkám adekvátní pozornosti k hudbě kapely, která má přes svá léta neskutečný náboj a sílu a dovolím si tvrdit, že tímto svým počinem nejenom že významně podržela prapor jednoho hudebního stylu v dnešní hudební době, ale mám za to, že ho zase o kousek potlačila k hudebnímu ráji výše....dávám za pět..)

Konavi @ 22.01.2011 14:45:43 | #
pito63 - abych řekl pravdu, už jsem pojem "budar" někde zaslechl, bude to zo pár let dozadu, za vojančiny od slovenského kolegy ve zbrani, ale pravý význam pojmu je mi dodnes záhadou. Spíše tak nějak intuitivně tuším, co by mohl znamenat, a to v souvislosti se současnou situací okolo nás...ale jak píšeš, tohle je slušné hudebné forum a proto si komentáře k těmto věcem necháme na jiné stránky - ale i tak jsem potěšen, že to vidíš stejně a asi ti to taky nebude lhostejný. Pokud jde o vztah k hudbě máš naprostou pravdu v tom, že bude nejlépe ji nejdříve vnímat srdcem, pocitově a ne jakousi analytickou spekulací, která někdy připomíná válečnou pitvu na nuly a jedničky, kdy se jaksi v tom urputném pátrání po kořenech úspěchů vytrácí samotný duch, esprit, záměr někdy i nezáměr hráčů, který nakonec dá tu finální podobu, atmosféru, pro kterou máme svou hudbu ( interprety) tak rádi a nedáme na ní ( na ně) dopustit - takže nejdříve srdcem a ne pouze hlavou a chladným rozumem - no u mne to už prostě tak nějak vyšlo, že zrovna hard rock a potažmo Budgie vyvolává největší emoční rezonanci a to až do konečků posledních buněk těla. Možná je to záležitost přechodná a časová a věkem dojde k nějakému posunu na jinou nótu - i když jsem už ve věku, kdyby k nějakým radikálním změnám nemělo docházet - ale člověk míní, život mění, že. :) Jinak díky, ale necítím se jako recenzer, spíše dávám dobru postřehy a dojmy, které mne u poslechu hudby napadají a berou a zrovna u téhle desky od Budgie jsem měl potřebu se o ně i podělit - si myslím, že si to welští chalani za svou dobře odvedenou práci pro potěchu všem ( i mé maličkosti) rozhodně zaslouží..)
Přeji hezký víkend.