Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 15.09.2012

První album legendárních Iron Butterfly jsem nepoznal v oné ucelené podobě, ale prostřednictvím jejich výběru Evolution – The Best Of Iron Butterfly z roku 1971. Zaujala mě zde kompozice Iron Butterfly Theme. Nabyl jsem dojmu, že tahle skladba bude otvírákem alba, jak jsem později zjistil, bylo to právě naopak, skladba album zavírala…
Zmocnil se mě mrazivý pocit, který hraničil se strachem a možná úzkostí. Na druhé straně mě fascinoval sound. Byl jiný než třeba u Vanilla Fudge nebo u Pink Floyd a obdivoval jsem podvědomě celou atmosféru a představoval jsem si scénické ztvárnění.
Psal se počátek sedmdesátých let a já měl jen jednu jistotu, že tahle kapela z Kalifornie k nám stoprocentně nezavítá… Postupně jsem poznával jednotlivá alba kapely nakonec jsem si je i pořídil do své sbírky a tak se k jejich debutovému albu zase vrátím, abych prožil společně s vámi tuhle atmosféru….

POSSESSION – úvodní sound zní jakoby obřadně a střídá atmosféru záhrobní atmosféry s psychedelickým oparem. Skladbě dominuje zvuk varhan Vox Douga Ingle a zpěvák Darryl DeLoach. Ostatní nástroje jsou velmi dobře propojeny. Elektrická kytara Dannyho Weisse s bzučivým boosterem je méně kreativní, ale dotváří atmosféru skladby, která má takovou zvláštní naříkavou atmosféru, nemluvě o pumpující rytmice….

UNCONSCIOUS POWER – výrazně rychlejší skladba má charakter skladby hitového typu. Mezihra vykazuje velmi dobrou práci baskytarového hráče Jerryho Penroda, jehož melodické linky hrají výtečné unisono s kytarou…

GET OUT OF MY LIFE, WOMAN – třetí skladba je jediná, která nepochází z autorské základny skupiny. Napsal ji známý americký jazzman Allain Toussaint. V úvodu znějí Ingleovy varhany jako preludium z bachovských časů baroka. Následně sem ovšem vstoupí zcela jiné prvky a soudě podle frázování a akcentace rytmiky se pohybujeme na pokraji soulu. Také způsob zpěvu tomu napovídá. Myslím, že tenhle model hudby Iron Butterfly už na albu nenajdeme a také další tvorba kapely se ubírala jiným směrem. Weiss odhodí kytarové zkreslení a jeho tóny perlí a zvoní. Dokázal bych si představit ve skladbě nějaké černošské sboristky, které by sem výtečně zapadly. Zajímavé pojetí, ale nemyslím si, že kdyby Iron Buttefly v tomto duchu pokračovali dál, že by dosáhli své proslulosti…. Pro nás je zajímavé, že ji ve druhé polovině šedesátých let měla ve svém anglickém repertoáru i pražská skupina Flamengo. Zpíval ji tehdy Karel Kahovec.

GENTLE AS IT MAY SEEM – opět živější melodická a rytmická linka. Píseň se odvíjí jako předivo a je příležitostí pro Weissovu kytaru a Bushyho bicí. DeLoach nezpívá špatně, ale chybí mi v jeho hlase osobitost (mám místy pocit, jako bych nabyl dojmu, že v kapele zpívá Keith Relf z britských Yardbirds).

YOU CAN´T WIN – výraznější rockový riff prostupuje skladbou a dodává ji větší osobitost. Evidentně se zde pracuje se zajímavými kompozičními postupy. Ingle i DeLoach se jako zpěváci výtečně doplňují. Varhany jsou ale poněkud upozaděné, větší prostor vykrývá Weiss na kytaru. Zajímavě se zde doplňují akcentace na dynamiku. Evidentně se ten hlavně soustředí a opakovaný motiv názvu. Velmi slušná skladba, i když ne úplně klíčová….

SO-LO – psychedelické téma s drobeným rytmem a zajímavě zaranžovanými hlasy, které znějí ve sborech podle Ingleova modelu jeho dřívější praxe v církevní hudbě. Také varhanické party mají v sobě atmosféru baroka, což v kompozici zní zajímavě a přitažlivě. Vokál je veden v čistém neobroušeném duchu kalifornského pojetí hippieovské atmosféry. Rytmicky je skladba poměrně čitelná a chybí mi zde nějaká výraznější razance, ale kouzlení varhan s prostorovým soundem za asistence kytary nám dává předobraz Iron Butterfly, tak jak byl ještě více prokreslen na následujících albech…..

LOOK FOR THE SUN – rozbrnkávané kytarové téma v úvodní části má v sobě spojení s klasickým rhythm and blues s psychedelickým rockem. Pracuje se zde především s náladami a atmosférou a rozehráváním hlavního motivu. Weiss hraje dobře vypreparované sólo a skladba spíš kratšího formátu poměrně rychle uplyne a zanechá příjemný dojem…

FIELDS OF SUN – úvodní téma je zahráno na klavír, který Iron Butterfly nikdy moc nepoužívali. Před mikrofonem je Doug Ingle a důrazná rytmická linka perkusivně vyklepává svoje jednotlivé akcenty. Skladbě ale chybí nějaký silnější autorský podnět, zdá se mi, že její pověst zachraňuje hlavně mezihra, kde se kooperace kapely nejvíce projevuje v tom dobrém slova smyslu….

STAMPED IDEAS – rychlejší model šlapavého rocku s DeLoachem. Myslím, že v tomhle modelu skladby se skupina přibližuje některým kapelám britské provenience a je zde potlačen onen sound, který kapelu etabloval před světem. Weiss si svoje kytarové party obhájí, ale postrádá větší razancí a syrovost. Spíš se mi jeví jako nějaký kompromis.

IRON BUTTERFLY THEME – závěr skladby patří ovšem onomu zmiňovanému opusu, který determinuje ten ponurý, tajemný a čarodějný sound, tolik typický pro kapelu. Tohle je jejich pravá parketa a tady cítím jejich největší sílu a osobitost. Ingle a Weiss zde velmi progresivním způsobem na svou dobu pracuje s tremolem varhan, tříštivým tónem elektrické kytary a destruktivně hrůznými zvuky. Bushy zde sice nešokuje nějakými divokými bubenickými eskapádami, ale jeho pojetí hry se do atmosféry hodně hodí a vlastně se dá skladba vnímat možná dnes po letech jako poselství a příprava na to co nás čeká na jejich dalších albech. Opravdu famózní model hudby, který výrazně překračuje řadu dalších skladeb na albu.

Iron Butterfly se nám na jejich prvotině představili jako kvintet a po něm se tahle sestava rozešla, protože představy jejich hudebníků nenalezly společný pohled na pojetí. Zůstali pouze varhaník a bubeník….. Určitě zajímavý albový počin, ale cítím zde poměrně polarizační rozdíly uvnitř kapely, kde DeLoach a Ingle představují dva hudební a stylově odlišné póly, které na album vrhají světlo spíše hledání nějakého universálního pojetí bez ztráty progresivní koncepce. Myslím, že některé skladby potřebovaly ještě uzrát a tak nabídnu čtyři hvězdičky…..