Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 08.05.2011

Koncem šedesátých let se i ve Spojených státech amerických zrodilo několik albových titulů, které významným způsobem promluvily do rockové historie a staly se součástí galerie rockových alb, které poznamenaly vývoj. My se dnes vydáme na západní pobřeží do slunné Kalifornie. V San Diegu tam ve druhé polovině šesté dekády vznikla zajímavá skupina, jejíž vrcholný hudební opus si právě teď připomeneme…
Skupina Iron Butterfly se formovala kolem mladých a dravých hudebníků, kteří se snažili prosadit nejen na západním pobřeží, ale i v dalších státech Unie. Hlavním ideologickým mozkem a zakladatelem skupiny se stal talentovaný varhaník a zpěvák Doug Ingle (1946). Hudební orientaci měl v krvi. Jeho otec byl kostelním varhaníkem a malý Doug odmalička vysedával na kůru spolu s ním za klaviaturou a vstřebával široké spektrum tónů, které se nadzemsky linuly pod kostelní klenbou…
Ke spolupráci přizval kytaristu Dannyho Weisse, baskytaristu Grega Willise a bubeníka Jacka Pinneyho. Tuto sestavu doplnil sólový zpěvák Darryl DeLoach. Ten se stal obdivovatelem Jima Morrisona a skupiny Doors, která se stala největší rockovou atrakcí na západním pobřeží, ale Ingle měl jiné představy. Na přelomu let 1966-1967 se sestava proměnila a zůstal v ní bubeník Ron Bushy, který naopak pocházel z východního pobřeží (Washingtonu). Iron Butterfly absolvovali úspěšné turné po západním pobřeží společně s Doors a Jefferson Airplane. Jejich úspěch byl jednoznačný. Ještě než získali nahrávací kontrakt, jejich popularita přesahovala všechny představitelné meze. První album Heavy, vydané v r. 1967 se stalo nadějným, ale přesto se skupina v citované sestavě neudržela. Dva členové zakládají skupinu Rhinoceros.
Ingle už ovšem spřádal nové plány, které měly být brzy realizovány. Ze San Diega přesídlila nově zformovaná skupina do Los Angeles, kde se stala atrakcí na věhlasném Sunset Stripu a rýsovaly se jí zde perspektivnější podmínky.
14. června 1968 na labelu Atlantic/Atco objevuje dlouho očekávané druhé album Iron Butterfly s poněkud záhadným názvem In-A-Gadda-Da-Vida (V rajské zahradě). Překlad zní až příliš lapidárně, nicméně název dlouhou dobu vyvolával různé spekulace, že se jedná o extatický výkřik při tajemném obřadu neznámého etnického národa, či tajemné zaklínadlo, které propojovalo skupiny s démonickými silami…
Stačilo pouhých čtyřiadvacet hodin a album se stalo hudební atrakcí nejen v Kalifornii, ale i v ostatních státech USA, díky pilotní skladbě, která byla vysílána přes den ve zkrácené verzi a v noci v dlouhé albové verzi. Album se stalo multiplatinovým a dalo se o něm hovořit jako o kasovním trháku. Do dnešní doby se ho prodalo 25 milionů kusů. 140 týdnů vydrželo v americké hitparádě – z toho 91 týdnů v první desítce alb. Produkce a i hudební režie se ujal Jim Hamilton a nahrávání bylo realizováno přímo v Hollywoodu
Na tomto projektu se Iron Butterfly představili v následující sestavě: Doug Ingle: varhany, sólový zpěv, Eric Keith Brann: elektrická kytara (v době natáčení alb měl pouhých sedmnáct let a hovořilo se o něm jako o talentovaném hudebníkovi, jehož hvězda zvolna vychází), Lee Dormann: baskytara, vokál (pocházel z rodiny vysokého důstojníka, který snil o tom, že syna čeká závratná vojenská kariéra… což se mu nevyplnilo) a Ron Bushy: bicí nástroje.

MOST ANYTHING YOU WANT - úvodní skladba rozjíždí svoje pojetí ve výrazně melodickém duchu. Velebné varhany, kreativní baskytarové běhy a syrová elektrická kytara se svými přiznávkami a zkresleným tónem ženou skladbu vpřed. V jednotlivých motivech je nepřeslechnutelné, že Doug Ingle má klasické hudební vzdělání, které v rocku nijak nepotlačuje.

FLOWERS AND BEADS – v následující písni vás zaujme nosný sborový vokál, stejně jako Ingleův vroucný interpretační vklad. Rytmická údernost drží kompozici pohromadě a závěrečný okamžik nás přenese do velebného kostelního prostředí. Silná melodická a procítěná záležitost.

MY MIRAGE – výrazně rytmičtější a rockovější přínos se objevuje v následující skladbě, kde se výrazněji hlásí ke slovu Brannova kytara bloudivými tóny, kombinovanými akcentovanými přiznávkami, vznášejícími se nad varhanami.

TERMINATION – další výrazný rockový příspěvek demonstruje skvělou souhru Brannovy kytary a Ingleových varhan, prozatím nejvýraznějším způsobem. Údernost je zde skvěle propojena s kreativními nápady, umocněnými v závěrečné psychedelické pasáží, v níž zaznívá cinkání zvonků, tetelivý zvuk varhan a tříštěných kytarových tónů.

ARE YOU HAPPY? – v této skladbě se ještě výrazněji zesiluje sound skupiny a její rocková platforma je jednoznačně nezpochybnitelná. Nástroje znějí syrově a bicí nástroje ve spojení s baskytarou se rozbíhají nezadržitelně vpřed jako vody horské bystřiny. Ukázkový příklad rockově vystavěné kompozice s rytmickými přechody bicích nástrojů, nad kterými drží varhany harmonii a kytara dostává prostor k sebevyjádření. Gradace posledních tří skladeb posluchače zajisté překvapí….

IN-A-GADDA-DA-VIDA – největší překvapení ale přichází v poslední a pilotní skladbě, podle které je celé album pojmenováno. Klasický varhanní motiv a skladba se rozbíhá zvolna vpřed s ortelnou nezadržitelností ve své výpovědi. Sofistikovaně promyšlený riff se stal ve vývoji rocku stejně významný jako ty ve skladbách Sunshine Of Your Love (Cream), Love Like A Man (Ten Years After), nebo Smoke On The Water (Deep Purple)… Hypnoticky se opakující unisono baskytary a řeřavé elektrické kytary, strojově přesné bicí nástroje a psychedelický zvuk varhan. Přichází kytarové sólo, v němž Brann používá wah wah pedal ve stylu Jimiho Hendrixe a opět tříštivý kosmický elektrický sound, poté se odpojuje kytara, varhany a baskytara a prostor ovládnou bicí nástroje Rona Bushyho. Takový prostor šamansky nebo až pohansky znějícímu rituálnímu bubnování s kreativními přechody znamenal v době svého vzniku doslova malou revoluci v hudbě.
Pravda – v Anglii se na dvojalbu Wheels Of Fire (Cream) bubeník Baker v témže roce odvázal rovněž netypickým způsobem, ale v USA se dosud nikdo neodvážil věnovat tolik prostoru bicím nástrojům…
Poté se chrámovým soundem připojují varhany a jejich preludování navozuje opět onu velebnou atmosféru, až do okamžiku, kdy destruktivními zvuky se hlásí ke slovu Brannova kytara. Po varhanním rozjímání se rocková identita opět vrací svým plnotučným riffem a Bushovo bubnování nabírá na intenzitě, propojeno s přesnou Dormannovou baskytarou řeřavými tóny Brannovy kytary. To vše na ploše sedmnácti minut!! Heavyrocková příslušnost propojená s psychedelií a acidickým rockem podle nejlepšího svědomí čtyř aktérů z Iron Butterfly. V závěru a těsně před posledním úderem přichází opět Ingle se svým klasickým varhanním motivem… In-A-Gadda-Da-Vida bylo vyhlášeno jako Nejlepší album roku 1968 v USA a stalo se skupinovým majstrštykem. Jeho význam se skupině nepodařilo překonat.
V socialistickém Československu patřilo mezi filigránskými sběrateli k bontonu album zařadit do své sbírky…
Na jednom mejdanu před odmatřiceti lety jsme dokázali tuto skladu při svíčkách hrát přes dvě hodiny (!) To se nadá zapomenout.
Anniversary Edition tohoto alba dodává celkem 3 verze skladby In-A-Gadda-Da-Vida. Tu klasickou albovou, potom editovanou (singlovou) a ještě (aby se to nepletlo) tak živou verzi... No řeknu Vám, že
byl docela výkon tuhle skladbu poslouchat třikrát za sebou...
Dávám pět hvězdiček!